15 zásadních rolí Josefa Vinkláře

Dnes je tomu přesně 15 let ode dne, kdy nás navždy opustil jeden z nejlepších českých herců všech dob, jičínský rodák Josef Vinklář. Tento malý podsaditý muž s podmanivým zastřeným hlasem, který byl mimo jiné členem činohry Národního divadla, vytvořil za svou šedesátiletou hereckou kariéru nespočet rolí nejen na divadle, ale i ve filmu a v televizi. Vybral jsem proto 15 nejvýraznějších z nich, abych ukázal, o jak výjimečného herce šlo.

Nezbedný bakalář (1946), mendík Martínek

Historická veselohra na motivy povídek Zikmunda Wintra o vzpurném bakaláři Janovi (Zdeněk Štěpánek), který v jednom kuse pobuřuje rakovnické konšely, byla Vinklářovým filmovým debutem. V pouhých patnácti letech si zahrál krásně zpívajícího Martínka, kterému Jan slíbí nové škorně a chlapec následně těžce onemocní. Vedle Vinkláře se mezi ostatními mendíky objevil i další budoucí pan herec - Vlastimil Brodský.

Větrná hora (1955), havíř Antonín Homolka

O devět let později se Vinklář objevil ve své první hlavní roli. Mladý havíř Tonda Homolka, který je společně s jedenácti dalšími pracovníky přidělen do rudného dolu v pohraničí a následně spolu se dvěma kolegy (Stanislav Fišer, Zdeněk Braunschläger) objeví skupinku diverzantů, kteří chtějí vyhodit do povětří opuštěný důl a utéct "za kopečky". Film je sice lehce ideologický, ale po řemeslné stránce mu jde jen máloco vytknout a může se chlubit vskutku hvězdným obsazením (kromě Vinkláře si zde zahráli Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Josef Kemr a mnozí další elitní herci).

Hrátky s čertem (1956), čert Lucius

Dva měsíce po Větrné hoře přišla do kin jedna z nejznámějších českých pohádek, kterou spisovatel Jan Drda napsal jako divadelní hru v roce 1942 za heidrichiády, pročež v ní byl cítit zjevný protinacistický podtón. Vinklář si zde zahrál vychytralého pokušitele Lucia, který lstí získal pro peklo úpisy princezny Dišperandy (Alena Vránová) a její služebné Káči (Eva Klepáčová). Vinklář se zde blýsknul schopností interpretovat náročný text ve velmi rychlém tempu. Škoda jen, že v polovině filmu zmizí z plátna.

Princezna se zlatou hvězdou (1959), kuchtík Janek

Jen pár let na to se Vinklář objevil v další klasické pohádce, bez které si dnes neumíme představit Vánoce. Zde si zahrál vedlejší roli, která však výrazně pohnula dějem, když princezně Ladě (Marie Kyselková) vymyslela přezdívku "Myší kožíšek". Skvělou hereckou chemii zde Vinklář předvedl zejména se Stanislavem Neumannem (hrál zde kuchaře), s nímž se setkal i v předchozích třech jmenovaných filmech.

Atentát (1964), zrádce Karel Čurda

V šedesátých letech začal Vinklář dostával převážně záporné role a jednou z nejvýznamějších je skutečný zrádce parašutistů z výsadku Anthropoid, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Čurda je sice vedlejší role, ale nesmírně důležitá a zvlášť silná je ve filmu scéna, kdy Čurda přivede gestapo ke katakombám, ve kterých se parašutisté ukrývají.

Hříšní lidé města pražského (1968), inspektor Josef Bouše

První z Vinklářových významných seriálových rolí a zároveň jeho vůbec nejrozsáhlejší role, jelikož si ji zopakoval i ve filmech Pěnička a Paraplíčko (1970), Partie krásného dragouna (1970), Vražda v hotelu Excelsior (1971) a Smrt černého krále (1971) a i v dalším seriálu Panopitkum města pražského (1987), který na Hříšné lidi volně navazoval. Bouše byl rozhodně nejrazantnějším a nejčinorodějším detektivem z mordparty rady Vacátka (Jaroslav Marvan), přičemž později (zejména v Panoptiku) byl i výtečným glosátorem, pročež zde Vinklář mohl projevit šíři svého talentu.

Byl jednou jeden dům (1974), boxer Arnošt Ticháček

Dle mého soudu Vinklářova vrcholná role. Boxer a později vyhazovač Ticháček je charakterově mnohovrstevnatý - čestný sportovec, který na rozdíl od svého soka v lásce (Zdeněk Řehoř) nemá dobrodružnou povahu, ale v samém závěru se i on ukáže jako hrdina, když věnuje větší obnos peněz na záchranu života promítače Adolfa (Petr Čepek). Zejména ve čtvrtém dílu Ďábelské ostrovy předvedl Vinklář fenomenální herecký koncert, zvlášť opilecká scéna je nezapomenutelná.

Chalupáři (1975), taxikář Alois "Siola" Krbec

V sedmdesátých letech byl obrovský boom seriálů a Vinklář v nich byl jedním z nejobsazovanějších herců. Další jeho výraznou rolí byl vyčůraný taxikář, pro nějž je alfou omegou života nasyslený majetek. Byl to takový satirický tón zesměšňující sobecké maloměšťáky. Již podruhé zde Vinklář vytvořil pár s Janou Hlaváčovou, s níž i přes kontrastní typologii působili neuvěřitelně kompaktně.

Nemocnice na kraji města (1977), doktor Cvach

Vůbec nejznámější Vinklářovou rolí je právě tento neschopný doktor, který nedostatek erudice nahrazuje podlézavostí k nadřízeným a rádoby znalostí zahraničních odborných časopisů. Vinklář dodal Cvachovi tu správnou slizkost a zároveň zahořklost, jakkoliv je celá postava příliš jednostranně negativní, Vinklář v ní opět dokázal schopnost jít do hloubky a neklouzat po povrchu. Cvacha se Vinklář už do konce života nezbavil, celá řada lidí si jej s touto negativní postavou nesmyslně ztotožňovala.

Pumpaři od Zlaté podkovy (1978), vedoucí pumpy Vávra

Vinklář se velmi často objevoval i v kriminálkách. Několikrát hrál kriminalistu (Vražedné pochybnosti, Mravenci nesou smrt), ale objevil se i na opačné straně barikády. Podvodníček Vávra byl na první pohled další z řady Vinklářových záporáků, ale netradiční je svým bohémským životem. Za normalizace se podobné satiry na téma drobných zlodějíčků a jiných podvodníků rodily jako houby po dešti, jelikož nebylo možné točit na politická témata, tak logicky dominovala témata společenská.

Koncert na konci léta (1979), Antonín Dvořák

Největší reálnou osobností, kterou Vinklář ztvárnil, je jeden ze dvou nejznámějších českých hudebních skladatelů. Pod taktovou Františka Vláčila vznikl umělecký film, který nabízí obrazy ze skladatelova života, které Dvořák rekapituluje ve svých vzpomínkách. Film slavného skladatele jednostranně neikonizuje, ale nabízí jeho komplexnější portrét.

Hadí jed (1981), alkoholik Jan Veselý

František Vláčil podruhé. Tentokrát obsadil Vinkláře do role notorického alkoholika, který na začátku filmu pozná svou dceru Vlaďku (Ilona Svobodová), aby ji na konci vinou svého nevyléčitelného alkoholismu definitivně ztratil. Ačkoliv film vznikl začátkem osmdesátých let, má feeling šedesátkové Nové vlny. Vinklář zde naplno ukázal výjimečnou hereckou techniku, kdy dokázal hrát pouhým hlasem.

Sanitka (1984), ředitel Jaroš

O roli ředitele záhranné služby kolovaly hned dvě historky. Jedna říká, že ji Vinklář dostal jako odškodnění u diváků za Cvacha. Druhá naopak tvrdí, že role byla původně napsaná na tělo Rudolfu Hrušínskému. Ať už to bylo jakkoliv, jisté je že přísný, ale spravedlivý Jaroš byl další z rolí, kterým Vinklář vtisknul svůj nezaměnitelný rukopis.

Pan Pickwick (1987), Samuel Pickwick

Ve výběru nemůže chybět aspoň jedna televizní inscenace. V této adaptaci humoristického románu Charlese Dickense, která je navíc pojata jako muzikál, Vinklář ztvárnil hlavní roli Samuela Pickwicka, samozvaného badatele, který je předsedou klubu složeného z podobných fanfarónů (Petr Kostka, Viktor Preiss, Václav Postránecký) rádoby zkoumajících reálný život. Hlavní čtveřici v čele s Vinklářem zde zdatně konkuruje Josef Abrhám v roli vypečeného podvodníčka Jingla a v neposlední řadě i mladý Marek Eben v roli svérázného sluhy Sama.

Náměstíčko (2004), důchodce Alois Lopušný

Z porevolučních Vinklářových rolí byl jednoznačně nejvýraznější tento nerudný dědek, který byl v minulosti kontrolorem výboru lidové kontroly. Celý seriál, který je spíše cyklem povídek, rámují jeho vtipné přestřelky s jinou důchodkyní, trafikantkou s komediantskými kořeny Plecitou (Luba Skořepová). Lopušný v posledním díle zemřel, ale ve dvou volně navazujících seriálech Náves (2006) a Příkopy (2007) jej nahradil jeho bratr, emigrant a podnikatel Karl Lopusny, rovněž ztvárněný Vinklářem.

Zdroj: CSFD, Wikipedie; Foto: iDnes, Filmové studio Barrandov, Česká televize