20 let nedoceněného hitu: Emma Bunton - Free Me
Spice Girls byly ve druhé polovině devadesátých let fenoménem, kterému se nedalo uniknout. Byla jich plná rádia, hudební televize a dokonce i reklamy. Jejich alba se prodávala po miliónech a singly dobývaly hitparády. Sólové kariéry jednotlivých členek však dopadaly různě. Některé z nich, konkrétně první "eskapistka" Geri Halliwell a především pak nejtalentovanější "Spajska" Melanie C si svého času vedly velmi slušně a měly několik opravdových hitů. Naopak propadákem skončila zpěvácká kariéra Victorie Beckham, která měla štěstí, že se výhodně provdala a navíc se etablovala v oblasti módy. Příliš se nevytáhla ani temperamentní Melanie B. Pomyslný střed tvoří benjamínek Emma Bunton, která kromě prvního singlu What Took You So Long? z debutového alba A Girl Like Me (2001) neměla žádný jiný výraznější hitparádový zářez, její tvorba přesto má své výrazné kvality.
Zatímco debut obsahoval standardní pop-rock, druhé album Free Me (2004) bylo stylově mnohem zajímavější, jelikož se zcela odklánělo od tehdejších trendů a mělo feeling šedesátých let a žánrů jako bossa nova, French pop nebo sound černošského vydavatelství Motown. O více než půl roku dřív vyšel stejnojmenný pilotní singl, který právě dnes slaví 20 let od vydání a byl překvapením hned v několika směrech. Jeho mírně najazzlé zabarvení s retro nádechem, který umocňoval smyčcový sbor, bylo v době, kdy se v popu každý snažil o co největší progresivitu, celkem ojedinělé. Emmě však tato poloha sedla jako ona pověstná na hrnec, jelikož není majitelkou velkého hlasu a v této poloze se její jemnohlas vyloženě rozzářil. Refrén písně není prvoplánový, avšak na vícerý poslech se dokáže dostat pod kůži. I délka písně čtyři a půl minuty byla na svou dobu nadprůměrná, tehdy bylo zvykem, že popsongy měly tři a půl až čtyři minuty (a dnes, kdy většina písní stěží dosáhne tří minuty, by už byla úplně neobvyklá). Když se však člověk ohlédne ještě o rok zpátky, tak zpěvaččino retro směřování až tak velkým překvapením nebylo, jelikož v červnu 2002 Emma vystoupila na velkolepém koncertě pro královnu Alžbětu II. v Buckinghamském paláci ku příležitosti 50. výročí jejího nástupu na britský trůn, kde v pásmu hitů z Motownu zazářila se svou verzí šedesátkového evergreenu Baby Love od slavného soulového tria The Supremes.
Mnohem větší šok tehdy způsobil videoklip, který se natáčel v Brazílii v Riu de Janeiro. U Spice Girls vždy Emma hrála roli "Baby Spice", což mělo zdůrazňovat určitou nevinnost. Stylem oblékání tak byla z celé pětice nejcudnější a nejdecentnější. Tuto image už částečně narušila v klipu ke druhému singlu z debutu Take My Breath Away, avšak oproti klipu k Free Me to byl jen slabý čajíček. Takto odvážné a odhalené video od Emmy nikdo rozhodně nečekal. Přestože však klip s charakterem písně poněkud kontrastoval, byl pořád vkusný, nebyl ani trochu vulgární a Emma si v něm i přes sporé oblečení zachovala svou éterickou auru. Svým způsobem tak toto video symbolizovalo přerod z "Baby" v ženu.
Free Me dosáhlo v UK Singles Chart nejvýše na páté místo. Ještě o místo výše se v americkém žebříčku Dance Club Songs dostal taneční remix, který měl na svědomí DJ, který si říkal Dr. Octavo. V Eurochart Hot 100 byla nejvyšším umístěním dvacítka. Hitparádová úspěšnost Free Me byla tehdy jen průměrná. To však o kvalitách písně nic neříká vzhledem k tomu, že to na tehdejší (a vlastně i dnešní) dobu byl dost netypický singl. Podobné písně nejsou určeny k tomu, aby dobývaly první místa hitparád, ale o to mají delší trvanlivost a jejich kouzlo nevyčpí ani po letech. Free Me je zkrátka skrytý klenot, který nedocení masové publikum, ale ani pseudointelektuálové, u kterých nálepka "Spajska" vyvolává předsudky. Přejme proto této nádherné písni k jejímu jubileu, aby její kouzlo lidé za čas objevili a docenili, i kdyby to mělo trvat dalších dvacet let.
Zdroj: Wikipedie, Youtube; Foto: Universal Music