20 zásadních rolí Libuše Šafránkové

Když celé Česko před dvěma lety oblétla zpráva o smrti nejslavnější filmové princezny Libuše Šafránkové, byl to neuvěřitelný šok. Tato oduševněle krásná žena, která na všechny strany sršela pozitivní energií, se tak jen o dva roky nedožila svých sedmdesátin, které by oslavila právě dnes. K tomuto jejímu nedožitému jubileu si sluší tuto možná vůbec nejpopulárnější českou herečku všech dob připomenout a to prostřednictvím dvaceti nejvýraznějších filmových a televizních rolí, které za svou bohatou hereckou kariéru vytvořila.

Babička (1971), Barunka Prošková

Již druhé zpracování vůbec nejznámější knihy Boženy Němcové, které vzniklo pod taktovkou Antonína Moskalyka podle scénáře Františka Pavlíčka, bylo oproti starší verzi z roku 1940 (režie František Čáp) celkově podrobnější a propracovanější, jelikož se nejednalo o obyčejnou adaptaci, ale tento dvojdílný epos získal navíc i rozměr psychologického dramatu. Většího propracování se zde dostalo i postavě Barunky, která tu není jen nejstarší babiččino vnouče, ale velký prostor je věnován i jejímu vztahu s chlapcem Orlíkem (Jan Hrušínský). Pro Šafránkovou znamenala role Barunky více než znamenitý filmový start a bylo zde již patrné, že o této půvabné dívce v budoucnu hodně uslyšíme. Zvláště obdivuhodné bylo, že jako první Šafránková natočila závěrečnou hyperemotivní scénu, která se odehrává bezprostředně po smrti babičky (Jarmila Kurandová).

Tři oříšky pro Popelku (1973), Popelka

Jelikož Babička byla filmem televizním, tak na stříbrném plátně Šafránková debutovala ve své vůbec nejslavnější roli. Málo se však ví, že původní představitelkou filmové Popelky měla být Jana Preissová, která však otěhotněla a role tak musela být přeobsazena. Přestože Šafránková byla náhradnicí, přivlastnila si Popelku a dodala jí osobitý a modernější rozměr. Těžko říct, zda to bylo záměrem režiséra Václava Vorlíčka a scénáristy Františka Pavlíčka, jisté je, že Popelka v podání Šafránkové není žádná ufňukaná chudinka, ale svěží, přidrzlá a emancipovaná bytost. Šafránková si celý film ukradla pro sebe, ostatní herci (možná s výjimkou Vladimíra Menšíka) jí spíše sekundovali. Popularita Tří oříšků pro Popelku přerostla naše hranice, Šafránková se však následně od filmu spíše distancovala, jelikož nechtěla být celý život spojována s jednou rolí.

Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Jana Vodičková

Václav Vorlíček byl v sedmdesátých letech jedním z vůbec nejaktivnějších tvůrců a vedle pohádek natočil i celou řadu fantasy komedií. Mezi nejznámější z nich patří snímek o poslední vodnické rodině v Čechách, kterou chce právník bytového úřadu JUDr. Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) vystěhovat z vlhkého domu na Kampě do paneláku s ústředním topením. Šafránková si zde zahrála vodnickou dceru Janu, která se do Mráčka zamiluje, což její rodina v čele s despotickým strýcem Wassermanem (Miloš Kopecký) nese dost těžce. Pro Šafránkovou to byla po Popelce tak další role rebelky, což umocnily i u ní neobvyklé krátké vlasy. Tato klasická komedie znamenala jedno z mála setkání Šafránkové a Hanzlíka, později si pár zahráli už jen v seriálu Cirkus Humberto (1988) Františka Filipa.

Můj brácha má prima bráchu (1975), Zuzana Vránová

Normalizace ve filmu přála nekonfliktním tématům, kam patřily i rodinné filmy. Jedním z nich byla i tato komedie, jejíž hlavní postavou je kluk Martin s přezdívkou Prcek (Roman Čada), který řeší všechny omyly a přešlapy svého staršího bratra Honzy (Jan Hrušínský) a to především v milostném vztahu s jeho přítelkyní Zuzanou v podání Šafránkové. Tato postava byla de facto protikladem energické Jany z "Mráčka", tzn. mnohem křehčí a zranitelnější, přičemž i tuto poněkud mdlou roli dokázala Šafránková rozsvítit svým charismatem. Tato normalizační komedie se o tři roky později dočkala i pokračování Brácha za všechny peníze.

Princ a Večernice (1978), Večernice

Další Vorlíčkova pohádka, která Šafránkové přinesla hlavní ženskou roli. A vzhledem k tomu, že Večernice je bytostí nadpřirozenou, Šafránková jí dodala tu správnou éteričnost. Zajímavostí je, že v roli jedné ze tří princezen, sester prince Velena (Juraj Ďurdiak), se objevila Ivana Andrlová, která po Šafránkové v osmdesátých letech převzala štafetu nejobsazovanější pohádkové princezny, takže se dá říci, že tato pohádka byla symbolickým střídáním stráží.

Vrchní, prchni! (1980), Helena Vránová

Šafránková se velmi často ve filmu i televizi objevovala po boku svého manžela Josefa Abrháma, přičemž vůbec nejznámějším snímkem, ve kterém si společně zahráli, je tato dnes již klasická komedie tandemu Smoljak - Svěrák o fantomu restauračních zařízení, která byla svého času satirickou šlehou na stav československého pohostinství. Přestože film stojí primárně na Abrhámovi a Šafránková zde představuje "povoláním manželku", byla mu zde absolutně vyrovnanou hereckou partnerkou.

Třetí princ (1982), princezna Milena a princezna ze skal

Jednu z posledních princeznovských rolí si Šafránková zahrála v umělecké pohádce svého objevitele Antonína Moskalyka, přičemž šlo dokonce o dvojroli hodné a zlé princezny. Moskalyk zde navázal na Popelku a využil osvědčeného spojení Šafránkové s Pavlem Trávníčkem, který zde hrál hlavní dvojroli princů Jaroslava a Jaromíra.

Svatební cesta do Jiljí (1983), Petra

Televizní komedie Hynka Bočana podle stejnojmenné knihy Miroslava Skály, která pojednává o předsvatební cestě a tím pádem i poznávání a sbližování dvou odlišných lidí, je hereckým koncertem Abrháma i Šafránkové, kteří zde předvádějí parádní hereckou chemii. Ve filmografii Šafránkové se rovněž jedná o nejodvážnější snímek vůbec, jelikož jinak platila za nejcudnější herečku své generace, což zde nabourala hned dvěma (jakkoliv jen decentně) odhalenými scénami.

Vesničko má středisková (1985), Jana Turková

Jedna z nejklasičtějších českých komedií vůbec, ze které národ dokáže citovat i pozpátku. Zdeněk Svěrák a Jiří Menzel vytvořili skutečný majstrštyk, který se dočkal nominace na Oscara a jehož součástí byla i Šafránková. Její role Jany Turkové je charakterově poněkud rozporuplná, jelikož na jednu stranu podvádí svého manžela Josefa Turka (Petr Čepek) se zootechnikem Václavem Kašparem (Jan Hartl) a ke svým záletům zneužívají mentálně zaostalého Otíka Rákosníka (János Bán), v jehož chalupě se scházejí. Na druhou stranu se však její nevěra dá chápat vzhledem k tomu, že Turek je žárlivý surovec. Nezapomenutelná je především scéna u rybníka včetně okřídlené repliky Šafránkové "Pepo, já se spletla!".

Dokonalý muž, dokonalá žena (1986), několik postav

Kategorii televizních inscenací zastupuje půlhodinová miniatura Zdeňka Podskalského, která byla dalším z důkazů parádní chemie Abrháma a Šafránkové. Oba se zde objevili hned v několika rolích, které zastupovaly různé etapy vztahu muže a ženy, přičemž jednoznačně nejvýraznější je závěrečná epizoda, kde se oba aktéři představili v rolích hašteřivých důchodců. Zejména scéna, kdy "spadl dědek do bouchacích kuliček", je nezapomenutelná.

Obecná škola (1991), maminka Součková

Zdeněk Svěrák měl Šafránkovou natolik v oblibě, že jí v celovečerním debutu svého syna Jana svěřil roli své vlastní maminky, přičemž si sám zahrál svého tatínka. Svěrák a Šafránková i přes velký věkový rozdíl v této na Oscara nominované autobiografii působili velmi kompaktně, přičemž byl zdůrazněn rozdíl mezi ňoumovitým tatínkem a křehkou a citlivou maminkou malého Edy Součka (Václav Jakoubek), Svěrákova alter ega. Obecná škola se po 26 letech opět v režii Jana Svěráka dočkala prequelu Po strništi bos, což byla adaptace Svěrákovy stejnojmenné povídky a rovněž zde byl velký věkový rozdíl mezi představiteli rodičů, kterými byli Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková.

Náhrdelník (1992), Josefína Konrádová

Šafránková hrála často i v televizních seriálech, avšak hlavní role vytvořila jen ve dvou z nich. Tím starším z nich byl dvanáctidílný koprodukční epos režírovaný Františkem Filipem, který pojednává o životě operetní zpěvačky, která se musí potýkat s politickými vlivy i předsudky, které v česko-německé Praze na počátku 20. století silně zakořenily. Příběh se táhne od posledních let Rakouska-Uherska až po druhou světovou válku a motiv náhrdelníku zde slouží jako pomyslná červená nit. V pěveckých partech Šafránkové propůjčila hlas zpěvačka Hudebního divadla v Karlíně Pavla Břínková.

Kolja (1996), zpěvačka Klára

Další zpěvačku si Šafránková zahrála se filmovém megahitu devadesátých let, který překročil naše hranice a Zdeňku Svěrákovi napotřetí konečně přinesl cenu nejvyšší - Oscara. Jakkoliv se hlavní dějová linka týká vývoje vztahu starého mládence a cellisty Františka Louky ve Svěrákově podání s ruským chlapcem Koljou (Andrej Chalimon), Klára je rovněž důležitou rolí, jejíž vztah k Loukovi projde taktéž velmi zajímavým vývojem. I tentokrát měla Šafránková pěveckou "dabérku", profesorku zpěvu na DAMU Olgu Češkovou.

Báječná léta pod psa (1997), Milena Vítková

Dle mého názoru nejlepší porevoluční roli Šafránkové přinesla tato adaptace bestselleru Michala Viewegha. Milena je skutečnou hlavou rodiny, která kromě dvou synů vychovává i jedno přerostlé dítě, svého labilního manžela Aleše (Ondřej Vetchý). V této roli Šafránková spojila ironický nadhled se sarkastickou kousavostí. Navíc zde prokázala svou věkovou tvárnost, kdy po výrazně starších partnerech (Abrhám, Svěrák) výborně splynula i s o devět let mladším Vetchým. Český lev jí za tuto parádní roli unikl zřejmě jen proto, že jej o rok dříve získala za Kolju.

Všichni moji blízcí (1999), Irma Silbersteinová

Další maminkovská role, tentokrát však výrazně dramatičtější. Mrazivý příběh židovské rodiny, ze které druhou světovou válku přežil pouze malý David, který byl zařazen do posledního vlaku v dobročinné misi Nicholase Wintona, dojme i nejzatvrzelejšího cynika. Šafránková zde opět ukázala, jak všestrannou je herečkou, zvláště pak v silně emotivní scéně, kdy nechce svého syna nechat odjet do Anglie s tím, že nejdál byl u babičky.

Četnické humoresky (2001-2007), Karlička Formánková

Začátkem nového milénia nebylo v Česku populárnějšího seriálu než osudy četníků z brněnské pátračky v čele se strážmistrem Karlem Arazimem (Tomáš Töpfer). Ten se ve druhé řadě rozhodoval mezi dvěma ženami, majitelkou květinářství Ludmilou Horkou (Alena Antalová) a zdravotní sestrou a studentkou medicíny Karlou Formákovou, kterou hrála Šafránková. A přestože se nakonec rozhodl pro prvně jmenovanou, neboť se Karličce vrátil pohřešovaný manžel (Jan Hartl), tak velká část diváků Arazimovi přála Karličku víc než náladovou Ludmilu, což dokazuje, že i v pokročilém věku byla Šafránková okouzlující žena.

Psí kus (2005), Jana Cibulková

Televizní komedie Miroslava Balajky s fantasy prvkem proměny člověka ve zvíře byla svého času satirickou sondou do života malé české rodiny. Submisivní opravář praček Ota Pošta (Rudolf Hrušínský) je týrán svou dominantní manželkou (Simona Stašová), pročež se při bouřce promění v psa. Poté, co se spustí se sousedovic fenkou, je manželkou umístěn do útulku, kde se jej ujme hodná vdova Cibulková, v jejíž laskavé péči se opět stane člověkem. Právě roli Cibulkové hrála Šafránková, a přestože tato role byla jednostranně kladná, Šafránková v ní opět zanechala svůj nezaměnitelný otisk.

Micimutr (2011), Micimutr

I v době, když už Šafránková nemohla hrát princezny, na pohádky nezanevřela. Několikrát hrála královny (Restaurace u Prince, Kouzla králů, Fišpánská jablíčka) a hned dvakrát si zahrála i čarodějnici, poprvé v roce 2002 v televizní pohádce Elixír a Halíbela a podruhé to byla právě tato "kočičí máma". A přestože tato pohádka byla víceméně průměrná, Šafránková byla (společně s Martinem Dejdarem) jejím tahounem.

Gympl s (r)učením omezeným (2012), Eliška Holoubková

Druhou hlavní ženskou seriálovou rolí Šafránkové byla postava trochu ztřeštěné, ale zároveň empatické učitelky češtiny a hudební výchovy. Během seriálu se Eliška pohybuje mezi třemi muži, ředitelem gymnázia Vladimírem Matulou (Karel Heřmánek), dirigentem Jandourkem (Petr Štěpánek) a později i instruktorem střelby Pařízkem (Václav Vydra). Nejpůvabnější je zde však její vztah k Matulově vnučce Nikol (Sara Sandeva), dívce s Aspergerovým syndromem, kterou učí hře na klavír a ochraňuje ji proti všem, kteří jí ubližují. Šafránkovou jsme však mohli vidět pouze v první řadě tohoto nováckého seriálu, po jejím odchodu šla kvalita prudce dolů.

Donšajni (2013), Markéta Pivoňková

Poslední film Jiřího Menzela vyvolal velké kontroverze a kritika jej vůbec nešetřila. Já bych k němu nebyl tak příkrý, ačkoliv se nevyrovnal Menzelovým starším počinům. Šafránková si zde opět zahrála učitelku zpěvu, které v minulosti zkřížil cestu operní "Donšajn" Jakub (Martin Huba), s nímž má dceru, jíž si celkem překvapivě zahrála Ivana Chýlková, kterou od Šafránkové dělilo jen deset let. Tento film byl zároveň vůbec posledním filmem Jiřiny Jiráskové, která zde Šafránkové hrála maminku. Pro Šafránkovou to byla rovněž jedna z posledních rolí, poté už se objevila jen ve vánoční komedii Přijde letos Ježíšek? (2013) a rodinném filmu Jak jsme hráli čáru (2014).

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, FDb.cz; Foto: Filmové studio Barrandov, Česká televize, Space Films, Falcon, Bontonfilm, TV Nova