40 let Básníků
Dnes je tomu přesně čtyřicet let, kdy se na plátnech kin poprvé objevil křehký introvert a nepraktický snílek Štěpán Šafránek (Pavel Kříž), který píše básničky, jež recituje svým láskám, a jeho nejlepší kamarád, činorodý a pragmatický Kendy (David Matásek). Tito dva bohémští studenti nejprve nazkoušeli experimentální divadelní představení Lesní panna aneb Cesta do Ameriky. V následujících dílech Štěpán vystudoval medicínu a Kendy filmařinu, jejich cesty se tedy rozdělily, ale jejich svěží smysl pro humor je neopouštěl ani po letech. Pojďme si připomenout všech šest filmů, které vznikly pod taktovkou režiséra Dušana Kleina (+82) převážně podle scénářů MUDr. Ladislava Pecháčka (který byl autorem románu Amatéři, podle nějž byl natočen první díl), a to i včetně dobových souvislostí, na které básnická série více či méně reagovala. Nechybí ani mé osobní bodové hodnocení jednotlivých dílů.
Jak svět přichází o básníky (1982)
Celý tento filmový kolos odstartoval začátkem osmdesátých let, když už sice byla pryč nejtužší normalizace, ale sametová revoluce byla ještě v nedohlednu. Proto jakákoliv satira musela být ve filmu setsakra dobře skryta, aby to bylo nenapadnutelné. V případě prvních Básníků se to podařilo beze zbytku. Mnohé narážky byly skryté v ironiích (například Štěpánova poznámka, že "u nás se uživí každej") a především postava hlavního "záporáka" Nádeníčka (Oldřich Navrátil) byla učebnicovou ukázkou dobře maskované karikatury kariérních komunistů. Ostatně i prostředí amatérského divadla bylo vděčné, jelikož posloužilo k parodizaci televizních estrád (viz. píseň Šuby duby Amerika v podání Františka Ringo Čecha), které režimu sloužily jako uspávadlo. Svou životní roli zde ztvárnila Miroslava Šafránková, mladší sestra slavnější Libuše Šafránkové, která si zahrála Štěpánovu první lásku Borůvku, zářil zde i nedávno zesnulý Josef Somr v roli chemikáře Ječmena (což je mimochodem jediná postava, která se vedle Štěpána a Kendyho objevuje ve všech šesti dílech) a absolutní mistrovství předvedl František Filipovský v roli důchodce Valeriána. Kuriozitou je obsazení Lenky Kořínkové, jejíž servírka Vránová alias lesní panna Jasana byla poslední rolí před emigrací. Mojí jedinou výtkou k prvnímu dílu je titulní píseň v podání zpívajícího bubeníka Vítězslava Vávry, která je bezkonkurečně nejhorší ze všech básnických titulních písní (i když je možné, že v podání lepšího zpěváka než tohoto pofidérního dívčího idolu by vyzněla lépe). Každopádně úvod básnické hexalogie je dnes právem považován za zlidovělou klasiku.
Hodnocení DJ Vlada: 9/10
Jak básníci přicházejí o iluze (1984)
První "doktorský" díl je nejdiváčtější z celé série, obsahuje nejvíc vtipných situací a spolu s následujícím třetím dílem je i nejnahláškovanější. Velkou zásluhu na humoru mají i nové postavy Štěpánových spolužáků a spolubydlících, pohodářského černocha Mirečka (Joseph Dielle), fotografickou pamětí obdařeného Honzy Antoše (Karel Roden), snaživého a neurotického Moraváka Venoše Pastyříka (Václav Svoboda) a věčně nadržené Vendulky Utěšitelky (Eva Jeníčková). Ovšem postavou, která je zde snad nejvíc ze života, je sarkastický asistent Sejkora, kterého s grácií ztvárnil Jan Přeučil (měl jsem také některé podobně škodolibé profesory). Oproti prvnímu dílu už prošly některé ostřejší protirežimní narážky (např. "Já nejsem socialistické zdravotnictví") a jiné satirické prvky jsou vyloženě nadčasové, zejména ve scéně, v níž se Štěpán snaží prodávat noviny, je nechtěně parodována bulvární novinařina, přestože tehdy ještě bulvár neexistoval. Své místo si zde našel i nekorektní humor (viz. Kendyho "knižní panna"), který by přes dnešní korektnostní policii neprošel. Tento díl byl zároveň jediným, kdy Štěpánovu lásku (sestru-žákyni Jeskyňku) nehrála profesionální herečka, avšak Slovenka Adriana Tarábková si ostudu ani v nejmenším neudělala, navíc se při erotické scéně styděla nejméně, což mužské publikum ocenilo. Zlepšení nastalo u titulní písně, Václav Neckář byl rozhodně lepší volba než Víťa Vávra a i samotná píseň Křídla iluzí je vkusnější. V pubertě byl druhý díl můj nejoblíbenější, až později jej předstihl třetí. Druhému dílu se však povedlo to, co jen málokterému pokračování - prvnímu dílu se minimálně kvalitativně vyrovnal a to nebyl vůbec lehký úkol.
Hodnocení DJ Vlada: 9,5/10
Jak básníkům chutná život (1987)
Dle mého vrcholná část hexalogie. Perestrojka byla ze třetího dílu setsakra znát, jelikož konečně byla možná i otevřená kritika. Postava primářky zvané "Kóča" (Věra Vlčková) představovala místy mrazivou karikaturu autoritářů, kteří bytostně nesnášejí vyčnívající jedince a jejich humor. Absolutnímu zesměšnění je podrobeno i centrální plánování v postavě učitele Hájka (Rostislav Kuba). Štěpánovo přeložení na obvod do Bezdíkova je jasná alegorie na odklízení disidentů z veřejného prostoru. Třetí díl je proto více než dva předchozí hořkou komedií. O humor však není nouze ani v nejmenším. Novým vtipným figurkám vévodí především výřečná sestra Tonička, fanynka Karla Gotta, kterou mistrovsky ztvárnila Jana Hlaváčová. Pozadu však nezůstává ani Pavel Zedníček coby cholerický řidič sanitky Pisařík, Tomáš Töpfer coby bohémský doktor Sahulák a v neposlední řadě Rudolf Hrušínský jako samorostlý malíř Hubáček, otec Štěpánovy třetí lásky Píšťalky (Eva Vejmělková). Poprvé je zdůrazněn povahový rozdíl mezi oběma kamarády a Kendy se vybarvuje jako pragmatik, čímž se od idealistického Štěpána nemůže víc lišit. Můj vztah ke třetímu dílu je navíc posílen tím, že Bezdíkov je ve skutečnosti Škvorec, městys v okrese Praha-východ, ve kterém mám oblíbenou hospodu U Zálabských, která se nachází v místě ordinace (tehdy tam však byla školní jídelna, takže pan hostinský Zálabský nemá na natáčení žádnou vzpomínku). Opět nemohu nezmínit titulní píseň V tom, která je rozhodně největším básnickým hitem a v němž spolu medový tenor Karla Černocha a křišťálový soprán Ivety Bartošové parádně ladí. Přestože porevoluční díly Básníků nejsou špatné, tak těsně před revolucí byla básnická trilogie na vrcholu a třetí díl aspoň já považuji za opravdový majstrštyk.
Hodnocení DJ Vlada: 10/10
Konec básníků v Čechách (1993)
Nejrozporuplnější díl celé série. Na jednu stranu je chvályhodné, že na rozdíl od většiny tzv. restitučních komedií čtvrtí Básníci nemalují novou dobu na růžovo a dopouštějí se kritiky, což byli společně s Dědictvím aneb Kurvahošigutentag Věry Chytilové jediní. Zatímco však Dědictví tepalo především mezilidské vztahy, které revoluce výrazně rozčeřila a některé nešvary přetrvaly dodnes, pročež je tato lidová komedie nadčasová, čtvrtý díl Básníků si bral na paškál raný kapitalismus jako takový, což však bylo velmi krátké období a pro nepamětníky tak mnohé parodované prvky mohou působit bizarně, což se týká zejména Kendym režírovaných reklam, které jakoby vypadly z České sody. Počínaje tímto dílem se navíc rozmohl takový nešvar, že předchozí láska byla démonizovaná, zatímco ta nová naopak idealizovaná. Zvláště Popelka (Tereza Brodská) tak působí v kontextu všech tří posledních dílů neživotně, nejdřív je to superskvělá pohodářka, v následujícím díle náladová semetrika (zatímco Píšťalka už na konci třetího dílu vystrkovala drápky, takže ta proměna u ní nebyla tak nárazová). Nemluvě o tom, že typově byla diametrálně odlišná od předchozích tří Štěpánových lásek, éterických blondýnek, a je trochu zvláštní, že by se Štěpánův vkus natolik změnil. Co však čtvrtému dílu nechybí, tak to je nápaditost a svěží humor, zejména celá pasáž kolem sokolského sletu je geniální. O humorné situace se stejně jako v minulém dílu postarali především Jana Hlaváčová a Pavel Zedníček. Poprvé výraznější prostor dostala původně epizodní postava vedoucího automobilky Karabce (Ondřej Vetchý), který se v následujících dílech (byť už v podání Lukáše Vaculíka) stal třetím do party ke Štěpánovi a Kendymu. Naopak tento díl byl labutí písní Štěpánovy maminky (Míla Myslíková), která zde obzvlášť sršela deziluzí a vyčítavostí vůči svému synovi. Titulní píseň, tentokrát zpívaná Jiřím Kornem, poprvé zazněla hned ve dvou odlišných verzích, přičemž výrazně lepší je ta pomalejší, která zní u závěrečných titulků. Přestože tedy čtvrtí Básníci nedosahují kvalit první (svaté) trojice, v těsně porevoluční době plné Kanárských spojek a podobných nesmyslů představovali výrazný nadprůměr.
Hodnocení DJ Vlada: 7/10
Jak básníci neztrácejí naději (2004)
Na pátý díl jsme si museli počkat rovných jedenáct let. Čekání se však vyplatilo jen napůl. Zůstal nadhled a lehkost, což jsou vlastnosti, které Básníky provázely od začátku, humor zde byl však matnější než v předchozích dílech. Zapamatovatelných momentů zde není mnoho, většinou jsou to reminiscence na předchozí díly. Nejvtipnějšími momenty jsou tak situace vyplývající z toho, že se ke Štěpánovi nastěhoval Kendy, který tentokrát dostal výraznější prostor než v předchozím dílu. Pobaví i naučené fráze Štěpánova papouška, jakkoliv ty jsou poněkud repetitivní. A samozřejmě pořád neskutečně zábavná je sestra Tonička Jany Hlaváčové, která stále miluje Karla Gotta, ale nezná Micka Jaggera. Nejméně výrazná je nová Štěpánova láska, Anička Posedlá (Michaela Badinková), na níž je kromě jména podle Šrámkova Stříbrného větru charakteristické snad jen to, že je zrzavá (ale všude). Úplně zbytečné je cameo Leoše Mareše coby mladého doktora, který ze všeho viní mimozemšťany. Poprvé se zrodily hned dvě titulní písně, úvodní píseň Citová nouze je klasická Uhlířovina a závěrečná Polož mi ruku do klína je v podstatě jen zhudebněná Štěpánova básnička. Pátý díl si rozhodně nezaslouží zatracení, pořád má ono básnické kouzlo, ale z celé hexalogie je bezpochyby nejslabší.
Hodnocení DJ Vlada: 6/10
Jak básníci čekají na zázrak (2016)
Uplynula další dekáda a Básníci se opět dostali na plátna kin, tentokrát už definitivně naposledy. A nutno říct, že šestý díl je rozhodně nejlepší ze tří porevolučních. V básnické labutí písni nechybí humor, ale je zde i prostor pro hořké bilancování. Největším hláškařem je tentokrát Štěpán junior (Filip Antonio) a v samém závěru perlí i Nádeníček, když si při Štěpánově svatbě dvakrát splete desky. Tou pravou, kterou Štěpán na konci najde, je jeho sousedka Rybářová (Linda Rybová). Přestože jejich vztah je možná až moc přímočarý a nedojde ani k sebemenšímu konfliktu, celkovému dojmu to neškodí. Kvituji rehabilitaci Popelky i způsob jakým bylo naloženo s Veverkou zrzečkou, pro kterou bylo lepší ji nechat zemřít než zdémonizovat. Vyloženě dojemná je oslava narozenin profesora Ječmena, která jen dokazuje, jak velkým hercem byl Josef Somr. Vydařily se i obě písně, které jsou tentokrát vysloveně vtipné, zejména pak "Jenom my dva s tatínkem jsme jak Spejbl s Hurvínkem", ale i ta druhá, kterou zpívá celá nová Šafránkovic rodina, není špatná. Třešničkou na dortu je Kendyho rozhodnutí, že natočí film s názvem Jak svět přichází o básníky, čímž se symbolický kruh uzavře. Šestí Básníci jsou tak důstojným rozloučením s fenoménem, který nás již čtyři dekády baví i dojímá zároveň.
Hodnocení DJ Vlada: 8/10
Šest je tak konečné číslo, kterého se básnická hexalogie dobrala, jelikož nás letos začátkem roku opustil otec Básníků, režisér Dušan Klein. V české kinematografii mají Básníci zcela výjimečnou pozici. Spolu s Homolkovými a Slunce seno... patří do velké trojice nejpopulárnějších filmových sérií, přičemž počtem dílů jsou v našich podmínkách unikátní. Jejich kouzlo je především v humoru, který je inteligentní, laskavý a zároveň úderný. Působí stejně dobře jako lidová komedie i společenská satira v jednom. Není proto divu, že se naše televizní stanice doslova přetahují o to, která je bude reprízovat.
Tak všechno nejlepší, Štěpáne, Kendy a všichni jejich přátelé, známí a lásky!
Foto: © Filmové studio Barrandov, Heureka Production, Bio Illusion, Bioscop
Zdroj: CSFD, Wikipedie, Youtube