50 let legendy jménem Queen

Jen těžko bychom hledali jinou kapelu, která by měla tak široké žánrové rozpětí jako britští Queen, kteří ač byli vždy v jádru rockeři, experimentovali i s tak odlišnými žánry jako je opera a disco. Po Beatles jsou bezpochyby druhou nejslavnější skupinou všech dob, přičemž právě v rozmanitosti svého stylu legendární "Brouky" i překonali, díky čemuž získali i pestřejší spektrum fanoušků. Pro mnohé z nich platí rovince Queen = Freddie Mercury, ale přestože tento extravagantní zpěvák, který v roce 1991 zemřel na AIDS, byl vskutku fenomenální talent, na ostatní členy bychom rovněž zapomínat neměli, jelikož i kytarista Brian May, bubeník Roger Taylor a baskytarista John Deacon jsou vynikající muzikanti. Právě před půlstoletím spatřilo světlo světa jejich vůbec první album, takže je výtečná příležitost probrat si jejich diskografii, tedy konkrétně všechna řadová alba a jeden soundtrack (živáky a bestofky pochopitelně vynecháme), čímž si připomeneme, jakými vzestupy a pády si Queen za padesát let kariéry prošli.   

Queen I (1973)

Eponymní debut byl zvukově velmi syrový, jelikož Queen měli repertoár zažitý z koncertů a s prací ve studiu neměli dosud žádnou zkušenost. Přesto však zde už byly patrné  mnohé prvky nezaměnitelného queenovského stylu jako téměř operně vrstvené vokály, barvité harmonie a monumentálnost. Album uvádí hymnická Keep Yourself Alive, která byla vůbec první singlem kapely. Parádní gradaci má následující Doing Alright, která začíná jako křehká balada a v polovině přechází do hard-rocku. Další výtečné kousky jsou My Fairy King, Liar či Son And Daughter, která v mnohem připomíná hymnus Iron Man od Black Sabbath. Vedle Freddieho, který už na debutu dokázal, že je vskutku fenomenální zpěvák, zde vyniká May se svou kvílivou kytarou, kterou mnozí hudební kritici mylně považovali za syntetizátor.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10 

Queen II (1974)

Druhé album přišlo tři čtvrtě roku po debutu a Queen se pod taktovkou producenta Roye Thomase Bakera více sžili se studiovým nahráváním, pročež přibyla celá řada nových zvukových efektů a zcela nový rozměr dostaly zejména kytary, které May začal nejrůzněji vrstvit a proplétat. Druhotina je tak nejen zvukově učesanější, ale i barvitější. Do popředí se dostalo i Freddieho piano. Vrcholnými momenty alba jsou melancholická balada White Queen (As It Began), výtečně potemnělá blues-rockeřina The Loser In The End a epicky gradující The March Of The Black Queen. Kompletní podoby se dočkala původně krátká "pianovka" z jedničky Seven Seas Of Rhye, která se z dvojky stala jediným singlem a pro Queen znamenala vůbec první zářez do britské singlové hitparády, konkrétně na desáté místo.

 Hodnocení DJ Vlada: 8/10

Sheer Heart Attack (1974)

Třetí album, které vyšlo na podzim téhož roku jako dvojka, uzavřelo rané období, ve kterém byli Queen ještě fajnšmekrovskou záležitostí pro mladé rockery. Paradoxně však na tomto albu přišli s první čistokrevnou popinou, singlem Killer Queen, který dosáhl na stříbrnou pozici nejen v Británii, ale i v sousedním Irsku. Výtečný je druhý singl Now I'm Here, který se může pyšnit parádním kytarovým riffem. Koncepční lahůdkou je trojice do sebe přecházejících skladeb Tenement Funster, Flick Of The Wrist a Lily Of The Valley, které dohromady působí jako celistvý epos. Dalším klenotem je In The Lap Of The Gods, v níž Freddiemu vokálně zdatně sekunduje Taylor. Trojka Queenům otevřela dveře do mainstreamu a připravila půdu pro jejich následující zásadní album.

Hodnocení DJ Vlada: 8,5/10 

A Night At The Opera (1975)

Pokud některé queenovské album můžeme označit za geniální, je to právě toto. Zde se kříží hned několik protikladných žánrů od folku přes jazz až po operu. Nejlepší na tom je, že se jednotlivé žánry netlučou a album působí neuvěřitelně kompaktně. Bohemian Rhapsody nijak blíže představovat nemusím, jelikož tento klenot světové hudební pokladnice zná každý hudební fanoušek od Los Angels po Tokio, ale jsou tu i další skvosty jako nablueslá I'm In Love With My Car, více než osmiminutový epos The Prophet's Song a v neposlední řadě i éterická balada Love Of My Life. Je až s podivem, že z takto fenomenálního alba vzešly pouze dva singly (kromě Bohemian Rapsody ještě You're My Best Friend). A Night At The Opera je nejen nejlepším albem Queenů, ale patří i k vůbec nejzásadnějším deskám hudební historie.

Hodnocení DJ Vlada: 10/10  

A Day A The Races (1976)

Po geniální Noci v opeře mělo následující páté album velmi těžkou pozici. Queenům se však podařilo vytvořit album, které nebylo ani tak následovníkem jako spíše druhou částí předchozího majstrštyku. Pilotní singl Somebody To Love byl více než důstojným nástupcem Bohemian Rhapsody. Paradoxně "Dostihy" zplodily více singlů, kromě zmíněného pilotu i úvodní rock'n'roll Tie Your Mother Down, závěrečnou baladu Teo Torriatte, kabaretní Good Old-Fashioned Lover Boy a folk-rock Long Away. Přestože tedy pětka měla po čtyřce v queenovské diskografii těžkou pozici, zaostala za ní jen o pověstný chlup a obě alba dohromady tvoří kompaktní celek.

Hodnocení DJ Vlada: 9/10  

News Of The World (1977)

V době vydání šestého alba už byli Queen obrovské hvězdy, které zbožňovaly široké masy fanoušků, dalo se poroto čekat, že ustoupí od uměleckých experimentů a budou více sázet na jistotu. Album, které uvádějí dvě notoricky známé hymny We Will Rock You a We Are The Champions, obsahuje převážně čistý hard-rock, jakkoliv jsou tu i výjimky jako balady All Dead, Al, Dead či Who Needs You, funk-rock Get Down, Make Love nebo závěrečná bluesovka My Melancholy Blues. Singly se však staly jen klasické rockeřiny, vedle obou hymen ještě  Spread Your Wings a It's Late. Šesté album bylo sice ústupem z výšin, na které Queen vystoupaly na předchozích dvou deskách, což ale neznamená, že se nejedná o vysoce nadprůměrné album.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10 

Jazz (1978)

Název sedmého alba je poněkud zavádějící, jelikož žádný jazz na něm nenajdeme. Jinak se jedná o zvláštně rozkročenou nahrávku. Na jednu stranu tu najdeme progresivní experimenty, jakým  je úvodní Mustapha, na druhou stranu jiné skladby směřují čím dál více k popu jako například pilotní dvojsingl Bicycle Race / Fat Bottomed Girls nebo vůbec nejznámější singl z alba Don't Stop Me Now. Základem je však stejně jako na předchozím albu hard-rock, který zastupují skladby jako Let Me Entertain You či závěrečná More Of That Jazz. Kvůli větší rozmanitosti však ode mě Jazz získává o bod víc než News.

Hodnocení DJ Vlada: 8/10 

The Game (1980)

Vstup do nové dekády znamenal pro většinu rockových kapel tehdejší střední generace, ke které patřili i Queen, vyměknutí a větší příklon k popu. Bylo to logické vzhledem k nastupujícímu metalu, s jehož reprezentanty klasičtí rockeři vzdávali boj o fanoušky, pročež výrazně obrousili hrany. Na osmém albu, na němž Queen poprvé použili syntetizátory tak najdeme vesměs soft rock'n'rolly (pilotní singl Crazy Little Thing Called Love, Need Your Loving Tonight, Don't Try Suicide), funk-rock (megahit Another One Bites The Dust, Dragon Attack), případně rockové balady (singly Save Me a Play The Game). Přestože však The Game nebylo pro rockové fanoušky z raného období to pravé ořechové, má dobrý spád a dynamiku. Když to nebudeme hodnotit z rockového úhlu pohledu, tak je první osmdesátkové album, které bylo jejich nejprodávanějším v USA, možno označit za vysokou školu pop-rocku.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10

Flash Gordon (1980)

Záležitost spíše pro fajnšmekry a sběratele. Soundtrack z britského sci-fi filmu Flash Gordon obsahuje pouze dvě plnohodnotné písně, úvodní Flash a závěrečnou The Hero, jinak je to sbírka krátkých instrumentálních melodií. V kategorii soundtracků obstojí velmi dobře, s klasickými řadovými alby je však tento počin neporovnatelný.

Hodnocení DJ Vlada: Nehodnoceno

Hot Space (1982)

Jubilejní desáté album má v diskografii Queenů dost specifickou pozici jako pro kapelu netradiční mix diska, funku a nové vlny. Album má rozhodně muzikantský náboj, některé písně včetně singlů Body Language nebo Staying Powder mírně splývají a album tak místy nudí. Nejlepší jsou tedy ty kousky, které z typického soundu alba vybočují jako rockovější kousky Dancer či Put Out The Fire nebo balady Las Palabras del Amor či Life Is Real, která byla věnována Johnu Lennonovi. Jediným vyloženým hitem alba byl však duet Under Pressure s Davidem Bowiem, který mu o půl roku předcházel. Hot Space si nezaslouží zatracení, ale v diskografii Queenů se zřejmě nikdy nezbaví statusu černé ovce.

Hodnocení DJ Vlada: 6/10 

The Works (1984)

Jedenácté album bylo pro předchozím disco úletu návratem k rockovým kytarám, tedy alespoň částečným. Poslední vydaný singl Hammer To Fall či Tear It Up, která svým sekavým rytmem připomíná We Will Rock You, mají výrazné a zapamatovatelné riffy. Na druhé straně jsou tu samozřejmě chytlavé popové hitovky Radio GaGa a I Want To Break Free, které zná i bába Dymáková. Zlatou střední cestu tvoří balady v čele s třetím singlem It's A Hard Life. I přes určitou stylovou rozpolcenost, která je dána různorodostí fanoušků Queenů, působí album kompaktně a po rozporuplně přijatém Hot Space bylo návratem na vrchol, což platilo i albových žebříčcích, jakkoliv na No. 1 dosáhlo jen v Holandsku.

Hodnocení DJ Vlada: 8/10

A Kind Of Magic (1986)

V roce 1985 vydal Freddie své první sólové album Mr. Bad Guy (1985), jehož natáčení a vydání neprovázely zdaleka tak dramatické okolnosti, jaké byly nastíněny ve filmu Bohemian Rhapsody (2018), a Queen následně absolvovali své vůbec největší vystoupení v kariéře na benefičním koncertě Live Aid. Rok na to přišli již s dvanáctým zářezem do diskografie, který se dá považovat za neoficiální soundtrack k akčnímu fantasy filmu Highlander. A přestože album obsahuje pouhých devět tracků, je rozhodně tím nejlepším počinem, který Queen vydali v osmdesátých letech. Jsou tu jak parádní rockeřiny (Gimme The Prize, Don't Lose Your Hand, Princess Of The Universe) v čele s hymnickou One Vision, tak i skvostné balady (One Year Of Love, Pain Is So Close To Pleasure), kterým dominuje klenot Who Wants To Live Forever (btw. moje vůbec nejoblíbenější píseň od Queenů) a sekunduje stadiónová Friends Will Be Friends, a nechybí samozřejmě ani trocha popu (titulní hitovka A Kind Of Magic). Osobně řadím toto album do velké čtyřky společně s Nocí v opeře, Dostihy a pozdějším Innuendem. 

Hodnocení DJ Vlada: 9/10

The Miracle (1989)

Třináctka je pro poslední osmdesátkové album více než příznačná. The Miracle mělo smůlu, že vyšlo mezi tak parádními alby jako A Kind Of Magic a Innuendo, mezi nimiž ze zpětného hlediska působí nevýrazně, jakkoliv v prodejích za ostatními queenovskými alby nijak nezaostávalo a zejména pilotní vypalovačka I Want It All si v hitparádách vedla velmi slušně. Nejlepší a nejoriginálnější je titulní skladba The Miracle, která na singlu vyšla pouze v Evropě. Jinak se jedná o solidní rockové album s mírným přesahem do synth-popu (singly The Invisible Man a Scandal), nic víc, nic míň. The Miracle vloni vyšlo v reedici, která obsahovala mimo jiné i "šuplíkovou" píseň Face It Alone, která zároveň vyšla jako singl.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10 

Innuendo (1991)

Rok 1991 byl hudebně vskutku magický, což jsem shrnul už v seriálu Sweet 90's, a prvním z mnoha zásadních alb, která v tomto roce vyšla, bylo právě queenovské Innuendo. Toto album je o to zásadnější, jelikož se jedná o Freddieho labutí píseň. Zpěvák své onemocnění AIDS dlouho před veřejností tajil a zprávy z bulvárního tisku popíral, pravdivé prohlášení vydal až den před svou smrtí. Album lemované titulním eposem, který je díky své kompozici srovnatelný s Bohemian Rhapsody, a Freddieho hymnickým goodbye songem The Show Must Go On má místy mrazivý charakter. Kromě těchto dvou klenotů jsou tu i další výtečné kousky. V pořadí druhý singl I'm Going Slightly Mad je osobitou fúzí synth-popu a gothic rocku, další singl Headlong je parádní hard-rockeřina a bilanční balada These Are The Days Of Your Life, která v Evropě na singlu vyšla jen pár dní po Freddieho smrti, dojme i největšího cynika. Skvostné jsou nesinglové balady Don't Try So Hard a Bijou, ve kterých Freddie svým hlasem čaruje s vědomím blížícího se konce. Pokud se některé z alb Queenů nejvíc blíží k fenomenální Noci v opeře, je to právě Innuendo.

Hodnocení DJ Vlada: 9,5/10 

Made In Heaven (1995)

K posmrtně vydanému albu složenému z posledních Freddieho nahrávek, studiově upravených sólových písní a několika "šuplíkovek" mám vztah posílený tím, že jeho pilotní singl, nádherná blues-rocková balada Heaven For Everyone byla vůbec první písní Queenů, kterou jsem vůbec kdy slyšel (konkrétně v Esu). Výborná je rovněž dance-rocková You Don't Fool Me nebo gospelová Let Me Live. Druhý nejznámější singl Too Much Love Will Kill You je sice zvukově konvenčnější, avšak nezapře silné sdělení. Starší Freddieho sólové singly I Was Made Born To Love You a titulní Made In Heaven získaly oproti originálům hudebně barvitější kabát. Ukázkou toho, jak Freddieho hlas ještě krátce před smrtí kvetl, je srdceryvná Motherlove. Chápu výtky skalních fanoušků k syntetickému zvuku, nicméně i tak si zbylí členové poradili s Freddieho odkazem se ctí vzhledem k tomu, jak těžký a nevděčný úkol to byl.

Hodnocení DJ Vlada: 8/10 

The Cosmos Rocks (2008)

Jediné album bez Freddieho, na kterém se May a Taylor vracejí k rockovým kořenům, je všeobecně vnímáno velmi rozporuplně a já na tom nejsem jinak. Silnější jsou tu tvrdší kousky jako Cosmos Rockin', Still Burnin' či singl C-lebrity, zatímco balady (včetně pilotního singlu Say It's Not True) jsou vesměs zaměnitelné a působí jako odvary starších queenovských majstrštyků. Největším problémem desky je Paul Rodgers (zakladatel a zpěvák blues-rockové superskupiny Bad Company), který je jako zpěvák zcela nerozpoznatelný. Škoda, že s tímto albem May a Taylor nepočkali na Adama Lamberta, který má k Freddiemu ve všech směrech mnohem blíž.

Hodnocení DJ Vlada: 6,5/10 

V současnosti už tedy z původní sestavy Queenů zbyli je May a Taylor (Deacon odešel v roce 1997), přičemž je po rozchodu s Rodgersem doplnil stříbrný finalista osmé řady American Idolu Adam Lambert, který je za Freddieho důstojná náhrada. Ty nejlepší roky, kdy v jejich čele stál kontroverzní, ale geniální Freddie, mají už Queen za sebou, avšak díky jejich rozsáhlému hudebnímu dílu je odkaz "Královny" nesmrtelný a nesmazatelný z hudební historie.

Zdroj: Wikipedie, Musicserver, Youtube; Foto: EMI