Bohemian Rhapsody: Zásadní film nejen pro fanoušky Queen

Zdá se to neuvěřitelné, ale dnes je to již pět let od české premiéry životopisného velkofilmu Bohemian Rhapsody amerického režiséra Bryana Singera o druhé nejslavnější kapele všech dob (po Beatles), legendární britské čtveřici Queen (jejich komentovanou diskografii si přečtěte zde) a především o kontroverzním, avšak fenomenálně talentovaném zpěváku Freddiem Mercurym, kterého fantasticky ztvárnil americký herec egyptského původu Rami Malek. Tento film odstartoval trend životopisných filmů o hudebních legendách. Zhruba půl roku poté přišel do kin film Rocketman (2019) o hitmakeru Eltonu Johnovi, v dalších letech následovaly filmy Respect (2021) o soulové bohyni Arethě Franklin, Elvis (2022) o králi rock'n'rollu Elvisovi Presleymu a I Wanna Dance With Somebody (2022) o první dámě pop-soulu Whitney Houston. V našich končinách pak již třetím rokem vzniká pro platformu Voyo seriál Iveta pojednávající o bouřlivém životě popové princezny Ivety Bartošové. Devizou Boheman Rhapsody však nebylo jen prvenství mezi těmito životopisnými filmy, ale jednalo se o výjimečný počin i v jiných směrech. Proč byl tento film zásadní nejen pro fanoušky Queen, to se pokusím shrnout v následujících odstavcích. 

Najdi čtyři rozdíly: skuteční a filmoví Queen.

Film je v podstatě rozdělen na tři části, přičemž zejména ta první a poslední jsou geniální. V úvodní části nejprve sledujeme, jak se mladý rodák ze Zanzibaru Farrokh Bulsara seznamuje s muzikanty z  kapely Smile, studentem medicíny a bubeníkem Rogerem Taylorem (Ben Hardy) a studentem astrofyziky a kytaristou Brianem Mayem (Gwilym Lee), čímž byl položen základ budoucí legendární čtveřice, kterou následně doplnil baskytarista John Deacon (Joseph Mazzello). Následně sledujeme průřez průlomovým obdobím kapely, přičemž tato část je parádní satirickou sondou do světa showbyznysu. Například vystoupení na playback v pořadu BBC Top Of The Pops bylo pro Queen nutným zlem a kompromisem, jakých je tato branže plná. Nejgeniálnější je ovšem scéna ve vydavatelství EMI, kdy se Freddie a spol snaží jakožto pilotní singl čtvrtého a zásadního alba A Night At The Opera (1975) prosadit šestiminutový epos Bohemian Rhapsody, což producent z EMI Ray Foster (Mike Myers) kategoricky odmítne, protože "rádiové stanice nic nad tři minuty nezařadí". A přestože Foster je fiktivní postava, tento imperativ hudebních producentů a (nejen) komerčních rádií je nadčasový, s podobným přizdihráčstvím se u rádií setkáváme dodnes a zažraná paranoia, že diváci budou přepínat na jinou stanici (v době streamovacích služeb, kdy rádia slouží pouze jako kulisa při práci nebo v autě),  je někdy spíše k pláči než k smíchu.

Geniální scéna z EMI, kdy Queen prosazují Bohemian Rhapsody na singl, je absolutně nadčasová.

Jak jsem již předeslal, prostřední část filmu, která začíná v momentě, kdy Freddie přizná "lásce svého života" Mary Austinové (Lucy Boynton), že je homosexuál, a končí Freddieho smířením se zbytkem kapely, je z filmu tou nejslabší. Tato část je převážně fiktivní, k rozpadu Queen nikdy nedošlo a May s Taylorem vydali svá sólová alba dřív než Freddie, takže nahrávání jeho dvou sólovek pro CBS Records neprobíhalo ani zdaleka za tak dramatických okolností, naopak Taylor navštívil Freddieho v Mnichově, aby mu pomohl nahrát vokály. Zrovna tak vyhazov manažera Johna Reida (Aidan Gillen) nebyl v reálu tak dramatický, Reid se pro odchod rozhodl sám a Queen s tím souhlasili. Freddieho osobní manažer Paul Prenter (Allen Leech) je ve filmu za hlavního padoucha, zřejmě proto, že jej May a Taylor nemohli ani vystát, ve skutečnosti jej však Freddie propustil po Live Aid a to z důvodu, že Prenter prodal deníku Sun informaci, že dva Freddieho milenci zemřeli na AIDS. Toto prolínání fikce a reality však rozhodně tvůrcům filmu nemůžeme vyčítat, jelikož kdyby se film řídil čistě realitou, dramaturgicky by nedržel pohromadě. Co se týká propracování Freddieho osobnosti, tak tvůrci vycházeli z výpovědí Maye a Taylora, kteří na jednu stranu akcentovali jeho povýšenost a aroganci, ale na druhé straně i jeho křehkost a zranitelnost a v neposlední řadě i energii a odhodlání. To, že tvůrci filmu Freddieho jednostranně neikonizovali a naopak nabídli jeho komplexní portrét, jim rozhodně slouží ke cti.

Mary Austin, žena, které Freddie věnoval píseň Love Of My Life, má ve filmu velký prostor.

Závěrečná část filmu začíná ve chvíli, kdy Freddie zjišťuje, že má AIDS. Čert vem, že je to další fabulace, jelikož ve skutečnosti se Freddie svou diagnózu dozvěděl až po Live Aid. Tato pasáž filmu (včetně scény, kdy to Freddie oznamuje kapele) je neuvěřitelně silně zpracovaná, přičemž míra patosu je zde v normě. Alfou omegou poslední třetiny filmu je však jednoznačně rekonstrukce koncertu na Live Aid ve Wembley. A nutno říct, že závěr filmu je opravdová bomba. Existuje celá řada zfilmovaných koncertů (například v poslední době s jedním takovým láme rekordy "žena mnoha tváří a stylů" Taylor Swift), avšak tak dokonale zrekonstruovat přes dvacet let staré vystoupení, to se v žádném jiném filmu v historii nepodařilo. Rami Malek sice sám nezpíval, z jeho úst zní mix Freddieho s kanadským zpěvákem Marcem Martelem, avšak po vizuální stránce jej napodobil dokonale. Rovněž stadion ve Wembley nebyl původní (ten starý byl v roce 2003 zničen a nový neměl termíny vhodné pro produkci), tudíž byla vytvořena maketa a zbytek vznikl v postprodukci. Ani to však ve filmu není poznat a replika legendárního koncertu působí zcela autenticky. Ostatně posuďte sami (na BluRay vyšla jako bonus kompletní nezkrácená verze):

Film Bohemian Rhapsody svého času trhal všechny možné rekordy. Měl neuvěřitelný divácký úspěch a s rozpočtem 50 miliónů dolarů vydělal celosvětově 800 miliónů dolarů. Kromě toho získal celou řadu ocenění včetně dvou Zlatých glóbů (za nejlepší dramatický film a za mužský herecký výkon pro Maleka) a pěti nominací na Oscara, z nich čtyři proměnil ve vítězné. Za pět let od premiéry se tedy tento film stal novodobou klasikou. V současnosti je natáčeno pokračování Bohemian Rhapsody 2, které by mělo pojednávat o posledních letech Freddieho života. Tvůrci by si rozhodně měli dát pozor, aby tento sequel nedopadl jako mnoho jiných, které se prvnímu dílu zdaleka nevyrovnaly. A v tomto případě bude opravdu extrémně těžké důstojně navázat, jelikož jednička je opravdový majstrštyk.

Zdroj: Wikipedia, ČSFD, Kinobox.cz, Lidovky.cz, Youtube; Foto: 20th Century Fox, Oxigeno, Daily Express