Daniel Landa se v O2 areně nevyhnul kontroverzi, především však sázel na písně
Zpěvák, herec, sportovec a kontroverzní rebel Daniel Landa včera oslavil 55. narozeniny a při té příležitosti uspořádal za pomoci týmu v čele s jeho manželkou Mirjam v pražské O2 areně velkolepý koncert. Jak tato oslava zpěvákových půlkulatin probíhala, které písně v setlistu dominovaly a jaké kontroverze tento věčný provokatér tentokrát přinesl, to se dozvíte, když si přečtete následující řádky.
Koncert byl průřezem Landovou třicetiletou sólovou tvorbou (na tvorbu skinheadského Orlíku nedošlo). Otvírákem byla celkem překvapivě píseň Blaničtí z alba Neofolk (2004). Následoval jeden ze zpěvákových vůbec největších hitů - Ztracení hoši z alba Chcíply dobrý víly (1995), kteří byli (společně s pozdějším megahitem 1970 od Chinaski) neoficiální hymnou "ztracené generace" Husákových dětí. Během dvou hodin pak Landa připomněl téměř všechny své zásadní hity jako Jó ulice, Přízraky, Pozdrav z fronty, Šance, Protestsong, Malá díra v hlavě a v přídavku samozřejmě nemohl chybět Motýlek, který svého času ovládal nováckou hitparádu Eso, a v neposlední řadě i Landův vůbec největší radiohit Touha z filmového muzikálu Kvaska (2007). Došlo však i na méně známé písně, které jako singly nevyšly, ale člověk si jejich prostřednictvím mohl připomenout, kolik silných skladeb Landa za třicet let složil. Překvapivě málo písní zaznělo z aktuálního alba Minový pole, což mi výrazně připomínalo jarní koncert Avril Lavigne (reportáž si přečtěte zde), na němž rovněž poslední album Love Sux hrálo druhé housle.
Samozřejmě nebyl by to Landa, kdyby se oprostil od jakýchkoliv kontroverzí. Tentokrát například při písni Odplivnutí z alba Nigredo (2009), kterou svého času věnoval novináři Jiřímu X. Doležalovi, běžel na plátně doprovodný klip, ve kterém měl Landa pusu přelepenou červeným X a totéž měla i doprovodná taneční company. Ještě dál zašel při Blanickém manifestu, při kterém se to na pódiu i na plátně jen hemžilo českými vlajkami. Provokací samou o sobě je i dosud poslední vydaný singl Reality show. Při třicet let starém protiválečném songu Ona z alba Valčík (1993) měl Landa v úvodu proslov o nepoučitelnosti politiků a následně jsme company viděli v maskáčích.
Jinak však Landa mluvil minimálně, což zdůvodnil tím, že všechno říká básněmi (neboli texty písní). A právě písně byly včera u Landy na prvním místě. Prim hrála devadesátková nostalgie a první dvě alba měla v setlistu velký prostor. Po instrumentální stránce Landu doprovodil kromě klasické kapely i smyčcový orchestr. V neposlední řadě byli na pódiu i vokalisti včetně Landovy dcery Anastázie. Za velký klad považuji fakt, že muzikanti byli s Landou celou dobou na pódiu a nebyli schovaní v nějakém kumbálu, to je podle mě důkaz úcty k jejich umění. K dotvoření atmosféry pomohly i video projekce na pozadí, v některých případech jako například při loňském singlu Anička Malinová běžel skutečný klip, jindy to byly nově vytvořené kliparty, obojí však fungovalo perfektně.
Landa svým koncertem k pětapadesátinám dokázal, že strkat jej do jednoho pytle s poloamatérským Ortelem je krajně nefér, jelikož on je profesionál každým coulem. S jeho názory na svět můžeme nesouhlasit i nahlas polemizovat, nicméně Landova muzikantská duše, pracovitost a energie, se kterou se vrhá do každé činnosti, jsou jeho nezpochybnitelnými kvalitami. Atmosféru koncertu si můžete připomenout ve video sestřihu, který fanoušek Martin Skála přidal na Youtube:
Foto: © Milan Říský pro Facebook / Instagram O2 arena; Video: © Youtube kanál Martin Skála