Komik se smutnýma očima
Portrét Miloše Kopeckého k nedožitým 100. narozeninám
Miloš Kopecký patří k osobnostem, jejichž jméno zná každý Čech. Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých herců by právě dnes oslavil významné jubileum - dožil by se sta let. Pojďme si proto připomenout nejen jeho zářivou uměleckou, ale i velmi trnitou životní dráhu.
Narodil se 22. srpna 1922 v Praze do rodiny majitele kožešnictví Vladimíra Kopeckého a modelky (a později kloboučnice) Marty Kopecké, rozené Grimmové, která kvůli svému židovskému původu a faktu, že se s ní Kopeckého otec rozvedl, zemřela v Osvětimi. Kopecký svému otci rozvod nikdy neodpustil, navíc sám strávil rok v koncentračním táboře v Bystřici na Benešovku, takže se nelze divit, že se trauma z mládí odrazilo na jeho zdravotním stavu (trpěl maniodepresivní psychózou).
Na začátku své herecké kariéry vystřídal několik divadelních angažmá včetně Národního divadla, smíchovského Realistického (dnes Švandova) divadla, Městských divadel pražských i Hudebního divadla v Karlíně, až nakonec v roce 1965 natrvalo zakotvil v Divadle na Vinohradech. Z jeho divadelních rolí jsou nejvýznamnější Moliérův Lakomec či Shakespearův Richard III.
Ve filmu a v televizi vytvořil řadu nezapomenutelných rolí, přičemž nejčastěji ztvárňoval postavy padouchů, jakými byl například chlípný gangster Horác Badman alias Hogo Fogo z Limonádového Joea, vodnická excelence Wassermann z komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách či mstivý "botanik" Matěj Kráčmera alias baron Kratzmar z komedie Adéla ještě nevečeřela, podvodníků (defraudant Sebekovský z Hříšných lidí města pražského či ředitel Hnízdo z detektivky Vražda v hotelu Excelsior), intrikánů (vévoda Štěpán Bavorský z Noci na Karlštejně) či sukničkářů (Petr Vok z Rožmberka z biografické komedie Svatby pana Voka či pověstný záletník Alfons Karásek z televizní hudební tetralogie Zdeňka Podskalského). Trochu ve stínu těchto škatulek zůstávají Kopeckého postavy seriózních mužů, jakými byli například advokáti v soudničkách Causa Králík a Jak napálit advokáta či nesmělý náměstek Čirůvka z komedie Křtiny. Z vážnějších dramatických rolí stojí za zmínku smrtelně nemocný profesor Svozil z filmu Prodloužený čas Jaromila Jireše. U téhož režiséra uzavřel svou filmovou dráhu drobnou rolí dědečka tanečního mistra Richarda Majera (Martin Dejdar) ve filmu Učitel tance.
Životní roli však Kopeckému nabídla televize v roce 1977 v kultovním seriálu Jaroslavů Dietla a Dudka Nemocnice na kraji mĕsta. Doktor Štrosmajer, cynik v bílém plášti, zajistil Kopeckému obří popularitu nejen u nás, ale i v Německu, kde se tak stal po Karlu Gottovi druhým nejoblíbenějším Čechem.
Československá televize na druhou stranu přiživila jeho trauma, když musel moderovat protiemigrantský pořad Krok do neznáma. Tento svůj "hřích" však Kopecký odčinil 5. května 1987, když vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců, kde jako vůbec první umělec v Československu vyzval komunisty v čele státu k rezignaci.
Kopecký byl čtyřikrát ženatý, poprvé s neméně populární herečkou Stellou Zázvorkovou (s níž mimo jiné hráli manžele v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku), toto manželství však vydrželo jen rok, přestože z něj měli dceru Janu. Jeho dalšími manželkami byly řidička tramvaje Kateřina Soukupová, herečka Jana Lichtenbergová a tanečnice Jana Křečková. Kromě toho měl i celou řadu milenek (včetně režisérky Věry Chytilové), kterými se před manželkami nikdy netajil. Jeho poslední žena mu byla velkou oporou při atacích maniodepresivní psychózy. Ta se s přibývajícími lety zhoršovala, kvůli čemuž musel Kopecký odříkal mnohé role (například v nováckém seriálu Hospoda), až ho dohnala do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde 16. února 1996 zemřel.
Kopecký ve svém hereckém projevu mísil prvky chaplinovského smutného klauna a suchého anglického humoru ve stylu Huga Haase (se kterým jej pojil nejen židovský původ, ale především typ šarmantního gentlemana s nadhledem). Jeho smutné oči dodávaly filmovým postavám cosi osudového a hlubokého, díky čemuž jako komik nepůsobil lacině. Na druhou stranu oplýval takovým nadhledem, že nikdy nebyl patetický. Přejme si proto, aby nás doktor Štrosmajer bavil svými hláškami a dojímal svou smrtí i dalších sto let.
Zdroj: Wikipedia, ČSFD; Foto: Česká televize