Lenny předvedla v O2 universu moderní rockový nářez

Po křehké písničkářce Kateřině Marii Tiché, která zářila koncem září v Lucerna Music Baru, a stříbrné (a vloni zlaté) Slavici Ewě Farne, která začátkem listopadu ovládla Fórum Karlín, jsem se včera vypravil na již třetí koncert výjimečného ženského talentu na naší domácí scéně, zpěvačky Lenny, jenž se uskutečnil v O2 universu, sesterské hale O2 arény . Dosud největší koncert tohoto "anděla s ďáblem v těle" byl kvůli koronavirové pandemii dvakrát odložen a napotřetí se už fanoušci konečně dočkali.

Sál nebyl zcela zaplněn, což se už dvakrát přeloženého koncertu bohužel dalo čekat, ale koncertu to na energii ani v nejmenším neubíralo. Jako předskokan se představil holandský zpěvák Remme, kterého čeští posluchači mohou znát z éteru Evropy 2 a je tak u nás známější než ve své domovině. Jeho vystoupení, během nějž zahrál své hity jako Lose Touch, Ghosts, Something Real či Never Give Up (která vznikla ve spolupráci s českým producentem Ondřejem Fiedlerem a.k.a. Fiedlerski), bylo příjemné, akorát jsem měl místy pocit, že jeho hlas tak v kombinaci s tvrdšími kytarami poněkud zaniká. Nejvýraznější moment jeho vystoupení tak byla balada Missing Home, při které zasedl ke klavíru a nechal svůj hlas naplno vyniknout.

Kolem deváté nastoupila na scénu Lenny. O úvod se postaral její debutový singl All My Love, přičemž hned od prvních tónů bylo jasné, že se všechny písně ponesou v novém, mnohem rockovějším hávu než na deskách. Během večera Lenny odzpívala skoro všechny své starší singly jako Bones, Standing At The Corner Of Your Heart, Enemy či Lovers Do (chyběla snad jen balada Figure It Out). Hlavní pozornost se však upínala na aktuální (a zpěvaččino nejrockovější) album Heartbreak Culture, z nějž zazněla většina písní včetně pilotního singlu Overdosed či letošního zpěvaččina hitu Live. Laugh. Cry., který jsem přesně před měsícem zařadil do Top 10 nejlepších singlů českých zpěvaček za poslední dekádu (mj. i kvůli videoklipu s myšlenkou). Specialitu si Lenny připravila při singlu Lithium v podobě videopozdravu od Mikea Shinody z Linkin Park, který byl producentem této písně. Scénografickou libůstkou byl vyvýšený květinami posetý klavír, na nějž Lenny zahrála svůj aktuální singl Friends For Life a baladu Forever. Většina ostatních písní se však nesla v rytmu řízného rocku s moderním soundem, do nějž parádně zapadla i cover-verze The Pretender od Foo Fighters. Až těsně před koncem Lenny představila svého jediného hosta, kterým nemohl být nikdo jiný než její přítel a aktuální bronzový Slavík v kategorii hiphop, rapper Marpo, se kterým si střihla duet Easy. Absolutní závěr obstaral zpěvaččin vůbec největší hit Hell.o, který s ní zpívala celá hala.

Jediná moje výtka směřuje k osvětlovačům, kteří během koncertu spouštěli doslova psychedelický cirkus, ze kterého mě chvílemi bolely oči. Za to však zpěvačka ani kapela nemůžou.

Lenny představuje na české scéně výjimečné zjevení. Její chraplák je vyloženě signifikantní a rozpoznatelný při prvních tónech, přičemž zní výborně s kytarami i s klavírem. Je i výbornou autorkou, která má smysl pro chytlavé hity i emocionálně silné písně (jakkoliv českým jazykovým "náckům", kteří ji vyčítají, že zpívá výhradně anglicky, se nezavděčí nikdy). A když se k tomu přidá výborná kapela v čele se zmíněným producentem a kytaristou Ondřejem Fiedlerem, která má řízný rockový zvuk (avšak ne zastarale tancovačkový, ale ryze současný), je z toho rázem obrovský hudební zážitek. Ani na vteřinu jsem během koncertu nepomyslel na to, že Lenny je dcerou Lenky Filipové a troufám si říct, že svou mámu (při vší úctě k této legendární písničkářce) už muzikantsky překonala. Škoda jen poloprázdného sálu, jelikož Lenny by si zasloužila vyprodat i hlavní O2 arénu, jelikož je na naše poměry zpěvačkou světových parametrů.

Foto/zdroj: © Tony Košar (Universal Music), iReport.cz