Recenze: Kateřina Marie Tichá zažehla famózní Plamen
Dlouhé čekání se vyplatilo. Vlajková loď českých písničkářek Kateřina Marie Tichá právě dnes vydala své druhé album Plamen, které oproti tři a půl roku starému debutu Sami natočila společně s kapelou Bandjeez, kterou zdědila po zesnulém Davidu Stypkovi. A přestože Tichá teprve letos oslaví třicetiny, už teď se o ní dá říci, že zraje jako víno a její druhé album je opravdový majstrštyk, který dalece převyšuje většinu českého mainstreamu.
Úvodní píseň Ta třetí (která nijak nesouvisí s románem Jaroslava Havlíčka a následnou televizní adaptací Dušana Kleina v hlavních rolích s Vladimírem Dlouhým a Lucií Vondráčkovou) překvapí téměř dixielandovým rytmem. Ale proč ne? Podobný "retrozvuk" je v dnešní době rozhodně osvěžující. Rovnou polovinu písní už jsem dříve znal z koncertu a to i včetně singlové titulní skladby Plamen, jíž do svého playlistu zařadilo pražské hitrádio City, které se zpožděním hraje i největší hit z debutu Zničená zem (je to sice jen jedno rádio, ale zaplať pánbůh za to, že kolem Tiché už není v rádiích ticho po pěšině).
Na další potenciální singl tipuji píseň V horách, která z intimní sloky parádně graduje do hymnického refrénu. Za geniální považuji píseň Smečka, v níž zvonivá kytara á la The Edge z U2 a domorodé vokály vytváří působivý celek s výrazným ethno nádechem. Zajímavým experimentem je rovněž píseň Poprvé, která místy evokuje bossanovu. Naopak balady Kdo ví a Budu tu se drží osvědčeného folk-rockového soundu typického jak pro Tichou, tak pro Bandjeez. Nechybí ani duety, konkrétně Nový dům s frontmanem Tata Bojs Milanem Cajsem a Znamení s hercem a komikem Štěpánem Kozubem, přičemž oba umně oscilují mezi intimitou a experimentálností. Závěr obstarává křehký najazzlý šanson Znovu, který je parádní tečkou a za parádní deskou.
Už debut Sami byl na české poměry výjimečným počinem a kdybych už tehdy měl tento blog, dal bych mu 9/10. Avšak druhotina je celkově vyzrálejší a kompaktnější. Tichá autorsky ušla velký kus cesty a spojení s Bandjeez jí znamenitě svědčí, proto nemohu jinak, než dát absolutní hodnocení. A takové jsem tady na blogu zatím dal jen několika skutečně zásadním albům, jakými jsou A Night At The Opera (1975) od Queen, Blood Sugar Sex Magic (1991) od Red Hot Chili Peppers, American Idiot (2004) od Green Day a v neposlední řadě mé osobní bibli ženského pop-rocku Under My Skin (2004) od Avril Lavigne. Plamen je tak první českou deskou, které se ode mě takto významného hodnocení dostává, avšak si troufám tvrdit, že je zcela zasloužené, protože takto parádní alba u nás nevznikají každý den. Teď už snad pro nikoho Tichá nemůže být jen "ta holka od Jelenů", ale svébytná muzikantská osobnost s překrásným čistým hlasem, parádní češtinou a nezaměnitelným rukopisem.
Hodnocení DJ Vlada: 10/10
Zdroj: Youtube, Foto: © Petr Dudek, Universal Music