Retro recenze: Iveta Bartošová - Ve jménu lásky (1998)

Příští rok v dubnu uplyne deset let od tragické smrti české popové princezny Ivety Bartošové. Tomu však předchází jiné výročí týkající se této křehké bytosti s hořkým osudem, které je řádově méně ponuré. Přesně před čtvrtstoletím totiž vyšlo její vůbec nejlepší album Ve jménu lásky, které pro ni svého času znamenalo nejen změnu vydavatelství (od Bontonu přestoupila k Monitoru EMI), ale především návrat na popové výsluní po méně úspěšných deskách Tobě (1993), Malé bílé cosi (1994) a Čekám svůj den (1996) a následné mateřské pauze. Album, které mísilo romantický pop se středověkou hudbou, přineslo Bartošové nejen další (stříbrné a bronzové) Slavíky do sbírky, ale i novou generaci fanoušků, pro které i přes tři křížky byla stále pohádkovou princeznou. Pojďme si tedy připomenout, jak se v roce 1998 (alespoň na určitý čas) z české Kylie Minogue stala česká Enya.

O velký comeback se Bartošové se tehdy postaral legendární skladatel a hitmaker Karel Svoboda, který ji v roce 1997 nabídl po odchodu Lucie Bílé z veleúspěšného muzikálu Dracula dvojroli Adriany a Sandry (pozn. red. původní Adriana/Sandra Leona Machálková následně převzala roli Lorraine po Bílé). Na podzim následujícího roku ještě nazpívala vokály role Nastěnky v muzikálu na ledě Mrazík. Nástup na prkna, která znamenají muzikál, znamenal pro Bartošovou návrat do záře reflektorů, avšak vůbec  nejvíce její popularita vzrostla právě díky albu Ve jménu lásky. Jemu předcházel pilotní singl Nekonečná, který vzešel z pera skladatele Jiřího Škorpíka s textem Vladimíra Kočandrleho, který byl zároveň producentem celého alba. Tento chytlavý popsong se středověkými motivy a "oldfieldovským" feelingem společně s klipem, který vznikl pod taktovkou Filipa Renče, mimo jiné bodoval v populární novácké hitparádě Eso.   

Toto tvůrčí duo se (v částečné spolupráci se slovenským muzikantem Gabrielem Dušíkem) podepsalo pod většinu písní na albu a to jak romantických balad, jakými jsou úvodní Loutno kouzelná nebo hymnická titulní píseň Ve jménu lásky, která uzavírá klasickou část alba mimo bonusy, tak i svižných kousků Kouzelník (tato píseň z celého alba nejvíc evokuje keltskou lidovou hudbu), V zahradách a Před zradou chrání mě tvá láska, a v neposlední řadě i parádně gradující skladby Můj pane řekni všem, která je společně s titulní skladbou jedinou, k níž na textu spolupracovala sama zpěvačka. Dalším hudebníkem, který na album výrazně přispěl, je Pavel Vaculík, který nově zaranžoval jistou francouzskou lidovou píseň, z čehož vzešla melancholická Pomněnka, a skladby Frederica Chopina (Ztráta paměti) a Roberta Schumanna (Dřív než svíčka dohoří). Překvapivě pouze jediný příspěvek na albu má výše zmíněný Karel Svoboda, konkrétně druhý (vánoční) singl Tři oříšky, což byla původně instrumentální melodie z dnes již klasické filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku (režie Václav Vorlíček) a s novým Kočandrleho textem se čtvrtstoletí po svém vzniku stala megahitem právě v podání Bartošové. 

Kočandrle je zároveň výhradním autorem hudby i textu nejdelší písně na albu, téměř pětiminutové epické skladby Zámek L.P. 1998, která se nejvíce vzdaluje klasickému popovému modelu. Samostatnou kapitolou jsou dva autocovery Láska má je zákon (v originále O lásce od z alba Natur z roku 1991) od Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvadlové a Léto od Františka Janečka a Borise Janíčka (vl. jm. Eduarda Pergnera, otce moderátorky Terezy Pergnerové), z nichž prvně jmenovaný získal na svou dobou modernější nádech a druhý perfektně splynul se středověce romantickým zvukem alba. Jako bonus byly zařazeny dvě skladby z muzikálu Mrazík Žežulička a Punčošky (přičemž první je původní píseň známá z této legendární ruské filmové pohádky a druhá tatáž melodie s novým textem) a úplný závěr obstarává taneční remix písně Před zradou chrání mě tvá láska, která v této verzi dostala název Unikám intrikám, avšak tento závěrečný bonus do koncepce alba příliš nezapadá.

I přes různorodost autorů však album působí velmi kompaktně. Kočandrlemu se podařilo dát většině skladeb jednotný kabát zejména díky užití archaických nástrojů, které soundu dodávají na autenticitě. Romantický a melancholický nádech  výrazně podporuje zpěvaččin křišťálový soprán, ve které se zračí tuna emocí a bolesti, které se Bartošové v jejím nelehkém životě dostávalo nemálo. Bartošová měla ve své kariéře dvě vrcholná období - pozdní osmdesátky a pozdní devadesátky, přičemž její "tmavovlasá" éra byla především vrcholem uměleckým, jelikož směsice romantického popu a středověké hudby pasovala ke starosvětsky křehké zpěvaččině auře mnohem více než image královny diskoték. O rok později  následovalo obdobně laděné album Bílý kámen a zlatou éru uzavřela v roce 2000 kompilace pohádkových písní Jedna jediná, která vyšla zhruba v době premiéry již druhého muzikálu Karla Svobody a Zdeňka Borovce Monte Cristo, v němž se Bartošová představila jako Haydée. V novém miléniu to sice se zpěvaččinou kariérou šlo od deseti k pěti a vše směřovalo k tragickému konci, fanoušci Bartošové z řad mileniálů si ji však budou už navždy spojovat především s pozdně devadesátkovým "tmavovlasým" obdobím, jehož bylo výtečné album Ve jménu lásky špičkou ledovce.

Zdroj: Wikipedie, Youtube, ivetabartosovaofk.cz; Foto: © Karel Jarůšek, ivetabartosovaofk.cz, EMI / Warner Music