Svěrák & Uhlíř: Inteligentní písničky pro děti

Myslím, že v Česku se nenajde nikdo, kdo by neznal dílo Zdeňka Svěráka. Z filmů, ke kterým napsal scénář, národ dokáže citovat i pozpátku a to bez ohledu na to, zda režijní taktovku držel Oldřich Lipský, Jiří Menzel, Zdeněk Podskalský, jeho vůbec nejbližší spolupracovník Ladislav Smoljak, Karel Smyczek či jeho syn Jan Svěrák. Neméně známé a zlidovělé jsou i divadelní hry, které společně se Smoljakem napsali pro Divadlo Járy Cimrmana a které mají kultovní charakter, přičemž status cimrmanologa má v české společnosti velkou váhu. Možná trochu méně známá je Svěrákova literární tvorba čítající převážně povídky, které však rovněž nezapřou jeho nezaměnitelný rukopis. A je tu ještě jedna oblast, ve které Svěrák vždy vynikal - texty písní, kterými oslovoval zejména naše nejmenší. Ve spolupráci s mimořádně talentovaným skladatelem Jaroslavem Uhlířem již více než padesát let tvoří písničky, které mají obvykle jednoduchou a snadno zapamatovatelnou melodii a texty, které mají hlavu a patu. Pojďme si ku příležitosti dnešního Mezinárodního dne dětí připomenout historii spolupráce těchto dvou klasiků a zároveň se zamyslet nad tím, v čem tkví kouzlo jejich písniček.

K prvnímu setkání Uhlíře se Svěrákem došlo v době, kdy byl Uhlíř na vojně. Ještě dřív však poznal Svěrákova pozdějšího kolegu z Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku, který se rovněž věnoval textařině a Uhlíře coby vítěze Armádní soutěže umělecké tvořivosti v roce 1966 pozval do svého rozhlasového pořadu Polní pošta. Společně napsali dnes polozapomenuté šlágry jako Utři slzu pro Jaromíra Mayera nebo Nemám zájem pro Naďu Urbánkovou. Svěrák, který s Čepelkou v redakci Československého rozhlasu spolupracoval, oslovil Uhlíře o rok později, zda by nechtěl zhudebnit jeho text. A tak vznikla jejich první společná písnička Strašidýlko Emílek, kterou Svěrák napsal pro své děti a kterou předčasně zesnulý zpěvák Bohumil Vaněk představil v roce 1967 v rozhlasovém pořadu Pionýrská jitřenka. Už z jejich první spolupráce byl patrný potenciál, který v dětské tvorbě měli, avšak zpočátku jejich ambicemi bylo psát převážně pro dospělé. Z jejich dospělácké tvorby je jednoznačně nejznámější evergreen Holubí dům, který svým nezaměnitelným chraplákem nazpíval Jiří Schelinger. Málokdo však ví, že původním interpretem měl být Jaromír Mayer, avšak textař a pozdější moderátor Karel Šíp, který se následně rovněž stal Uhlířovým letitým spolupracovníkem (především v oblasti zábavných pořadů), mu doporučil právě Schelingera, který z Holubího domu udělal nesmrtelnou hard-rockovou baladu. Další zajímavostí je, že Svěrák napsal text k Holubímu domu pod pseudonymem Emil Synek, jelikož Československý rozhlas odmítal hrát písně s jeho texty pod občanským jménem poté, co z něj koncem šedesátých let odešel.

Netrvalo to však dlouho a Schelingera, který do té doby zpíval s Šípovou a Uhlířovou skupinou Faraon, si ke své kapele přetáhl František Ringo Čech. Uhlíř sám byl v téže době autorem jednoho z mnoha hitů devítinásobné Zlaté slavice Hany Zagorové Já se vznáším, který údajně napsal z radosti, když mu odezněla zácpa. Nezapomenutelné je rovněž trio Triky a pověry (podle italské popové skupiny Ricchi e Poveri), které Uhlíř tvořil společně s Šípem a pozdější trojnásobnou Zlatou slavicí Petrou Janů, které parodovalo italské populární šlágry. Naopak Svěrákovým samostatným textařským počinem byly některé texty k filmovému muzikálu Zdeňka Podskalského Trhák (1980, hudbu složil Vítězslav Hádl, dalším textaři byli Zdeněk Borovec a Pavel Žák), ke kterému napsal scénář a také si v něm zahrál roli scénáristy.

Prvním společným filmovým počinem Svěráka a Uhlíře byly písničky pro dnes již klasický muzikál Oldřicha Lipského Ať žijí duchové! (1977), který naplno potvrdil sílu dua Svěrák - Uhlíř ve tvorbě pro děti. Následovala televizní pohádka Princové jsou na draka (1980) Jiřího Adamce, která rovněž obsahovala několik nesmrtelných svěráko-uhlířovských písniček. V osmdesátých letech pak přispěli svoji tvorbou ke dvěma dnes již klasickým humoristicko-satirickým pohádkám Tři veteráni (1983) Oldřicha Lipského (zde jsme mohli slyšet jeden z největších hitů tohoto tvůrčího dua, optimistickou hymnu Není nutno) a S čerty nejsou žerty (1984) Hynka Bočana. Z televizních osmdesátkových pohádek, k nimž svými písněmi přispěli, dále stojí za zmínku Koloběžka první (1984), O chytrém Honzovi (1985) a O štěstí a kráse (1986). Po revoluci Svěrák s Uhlířem vytvořili hned dva pohádkové muzikály - Lotrando a Zubejda (1997, režie Karel Smyczek) a Tři bratři (2014, režie Jan Svěrák).

Svěrákovy a Uhlířovy písničky zpívaly ve filmu a televizi i krásné herečky několika generací, například Ivana Andrlová, Barbora Seidlová nebo Sabina Rojková.

Filmová hudba Uhlíře a Svěráka čítá i několik větších či menších dospěláckých hitů. K těm větším patří táborákový Severní vítr  z komedie Vrchní, prchni! (1980) Ladislava Smoljaka či hořce bilanční balada Ani k stáru z Vratných lahví (2007) Jana Svěráka. K těm menším pak písně z posledních dvou dílů Básníků. Zajímavý příběh má píseň Chválím tě, země má, kterou Uhlíř nejprve napsal jako instrumentálku pro televizní seriál Když se slunci nedaří (1995) Hynka Bočana v hlavní roli s pozdější první dámou Dagmar Veškrnovou Havlovou, přičemž melodie se Svěrákovi natolik zalíbila, že požádal Uhlíře, že by k ní chtěl napsat text. Jeho první verze však Uhlíře rozčílila kvůli osazení dlouhých not krátkými slabikami a Svěrák ji tak musel přepsat, píseň se tak stala příčinou vůbec prvního konfliktu mezi oběma autory. Tím však její příběh nekončí, jelikož následně vyšla jako pilotní singl k oscarovému Koljovi (1996), přestože v něm přímo nezazněla, ale v klipu z něj byly použity ukázky. Dále z televizní tvorby, k níž Svěrák napsal scénář a Uhlíř složil hudbu, stojí za zmínku polozapomenuté soudničky Případ Platfus (1985) a Utopím si ho sám (1989), obojí v režii Františka Filipa. Samozřejmě nemohu zapomenout ani na titulní melodii z populární novácké Hospody (1996).

Stěžejní význam v tvorbě Svěráka a Uhlíře má televizní pořad Hodina zpěvu, který běžel v letech 1988 - 2017 na Československé a později České televizi. Pořad probíhal formou vyučovací hodiny a střídaly se písničky, které za necelých třicet let vysílání zazněly téměř všechny, a výklad Svěráka s Uhlířem, kde byl zvlášť Svěrák vzhledem k jeho původnímu povolání (učitel češtiny) ve svém živlu. Žáky představovali členové dětského sboru Sedmihlásek. Hodina zpěvu měla na pořad vysílaný na veřejnoprávní televizi i dost výrazný merch, který zahrnoval zpěvníky, audio CD i jedno DVD, které obsahovalo první čtyři díly.

Kouzlo Svěrákových a Uhlířových písní spočívalo vždy v kombinaci laskavosti a inteligentního humoru, který našim nejmenším přinášeli. Nehráli si na jejich velké kamarády jako Dáda Patrasová ani s nimi nemluvili jako s blbci ve stylu Teletubbies. Naopak vždy se u dětí snažili rozvíjet inteligenci a vychovávat je pro život, přičemž to ale nikdy nebylo nějaké nepříjemné školometské mentorování. Slovní spojení "Škola hrou" sice vymyslel již Jan Amos Komenský, avšak pro Svěráka s Uhlířem bylo rovněž velmi příznačné. Vzhledem k vysokému věku obou pánů a chatrnému zdraví Uhlíře se nejspíš dalších společných počinů již nedočkáme, jejich odkaz je však nesmrtelný a stejně jako Svěrákovy filmy a divadelní hry patří do zlaté pokladnice české populární kultury i jeho a Uhlířovy písničky. Letošní Svěrákův vstup do S´íně slávy v cenách Anděl, kam jej uvedl prezident Petr Pavel, je toho jednoznačným důkazem.

Zdroj: © Česká televize, Wikipedie, ČSFD, irozhlas.cz, Youtube; Foto: Supraphon, Česká televize, Space Films, Bioscop