Sweet 90’s: 1990 – První záblesky nové dekády

25.06.2022

foto: Mariah Carey

Vítám vás u historicky prvního seriálu na tomto blogu, ve kterém se rok po roce budu ohlížet za pop-kulturou dekády, v níž jsem vyrůstal a na kterou mám nesmazatelné nostalgické vzpomínky. Začínáme pochopitelně v roce, ve kterém začala válka v Perském zálivu a u nás proběhly první svobodné volby.

Rok 1990 byl (co se populární hudby týče) vysloveně dvojkolejný. Na jedné straně ještě doznívaly hlavní trendy osmdesátých let, na té druhé se však již začaly objevovat náznaky trendů nových. Žebříčkům ještě stále dominoval synthpop, což byl typicky osmdesátkový žánr, jehož králi jsou dodnes kultovní Depeche Mode, kteří v roce 1990 vydali své nejúspěšnější album Violator s megahity Personal Jesus a Enjoy The Silence. Pozadu nezůstávala ani dvě britská synthpopová dua Pet Shop Boys a Erasure, která dobývala hitparády s hity So Hard a Blue Savannah.

Rockové scéně stále dominoval stadiónový hard rock a hair metal, přičemž událostí roku bylo bezesporu první sólové album Jona Bon Joviho, které neslo název Blaze Of Glory (stejně jako pilotní singl) a bylo částečným soundtrackem k filmu Young Guns II, avšak od stylu Bon Jovi se nijak výrazně nelišilo.

Naopak novým žánrem, který se v roce 1990 zrodil, byl eurodance, což byl žánr milovaný diskotékovou mládeží a nenáviděný hudebními kritiky a alternativněji založenými fanoušky pro svou jednoduchost a šablonovitost. Historicky prvním projektem řazeným do této kategorie byli belgičtí Technotronic, pod jejichž hity Pump Up The Jam a Get Up (Before The Night Is Over) pumpovaly diskotéky na přelomu let 1989-1990. Opravdu kultovní hymnou žánru eurodance se stala píseň The Power německého projektu Snap!, kterou dodnes můžeme slýchat jako podkres mnohých reklam.

Do evropského mainstreamu začal na přelomu osmdesátek a devadesátek zasahovat i do té doby ryze americký a víceméně alternativní hip hop. Svých pět minut slávy si prožili "one hit wonders" Vanilla Ice a MC Hammer, kteří do svých hitovek Ice Ice Baby a U Can't Touch This vysamplovali motivy Under Pressure od Queen a Davida Bowieho a Falcova Der Komissara. S komerčním euro-rapem byl v roce 1990 spojen i jeden obrovský skandál. Německo-francouzské duo Milli Vanilli vyhrálo Grammy za objev roku, kterou však následně muselo vrátit, jelikož se ještě na témže ceremoniálu ukázalo, že místo dua modýlků zpíval někdo jiný.

A když už jsme u těch uměle vytvořených projektů, tak historicky první boyband New Kids On The Block, který vznikl už v polovině osmdesátých let, vydal právě v "devadesátém" své nejúspěšnější album Step By Step v čele se stejnojmenným megahitem.

Protipólem komerčního devadesátkového popíku byl alternativní rock, který na přelomu dekád začal vystrkovat růžky. Nejvýrazněji zabodovali australští INXS s hitovkou Suicide Blonde, kterou frontman Michael Hutchence věnoval své tehdejší přítelkyni, diskotékové princezně Kylie Minogue. Svůj první hitparádový zásah měli v témže roce i Red Hot Chili Peppers s cover-verzí Stevieho Wondera Higher Ground, která pocházela z jejich čtvrtého alba Mother's Milk. Jejich opravdový průlom však přišel o rok později.

Objevy roku byly bezesporu dvě zpěvačky zcela opačného ražení. Tou první byla Mariah Carey, zpěvačka s největším rozsahem na světě, která v červnu 1990 vydala své debutové eponymní album v čele s baladou Vision Of Love a následně po celé devadesátky patřila do velké trojice velkohlasých div společně s Whitney Houston a Celine Dion (které svůj průlom absolvovaly o pár let dříve). Mariah byla také na dlouhou dobu (až do roku 1999) poslední ženskou megastar klasického popového typu, jelikož zpěvačky, které se v následujících letech na scéně objevovaly, byly buď nekonformní osobnosti (Alanis Morissette, Sheryl Crow), nebo "one hit wonders". Druhou zpěvačkou, která v roce 1990 zažila svůj průlom, byla alternativně-rocková Irka Sinead O'Connor, jejíž singl Nothing Compares 2 U se stal jednou z nezásadnějších pop-rockových balad hudební historie. Málokdo však ví, že autorem a původním interpretem této nádherné srdceryvné balady je Prince, který svou verzi umístil již v roce 1985 na album svého projektu The Family. Až v podání Sinead, která ji věnovala své zesnulé mamince, se však stala megahitem.

Nezahálela ani královna popu Madonna, která v prvním roce nové dekády vydala soundtrackové album I'm Breathless (z filmu Dick Tracy), ze kterého je neznámější diskotéková pecka Vogue. Její mužský protějšek Michael Jackson měl v tomto roce pauzu a připravoval svůj hudební vrchol v podobě alba Dangerous, které světlo světa spatřilo až v následujícím roce.

V roce 1990 nemůžeme opomenout ani oblast filmu, jelikož v tomto roce měly premiéru dvě dnes již klasické komedie, bez kterých si neumíme představit Vánoce. "Moderní Pygmalion" Pretty Woman v hlavní roli s okouzlující Juliou Roberts a vlajková loď všech rodinných komedií Sám doma s neodolatelným rošťákem Macaulaym Culkinem aka Kevinem McCallisterem vyloženě symbolizují začátek devadesátých let. Diametrálně se však lišily jejich soundtracky. Zatímco Sám doma sázel pouze na retro, v Pretty Woman se mísily staré rock'n'rolly s hudebními novinkami, mezi nimiž byla i "oprášená" nová verze tři roky staré balady It Must Have Been Love švédského pop-rockového dua Roxette, která se stala jedním z nejvĕtších hitů kapely.

A jak to vypadalo na naší domácí scéně? Zde zažila průlom nejlepší kapela devadesátých let Lucie se svým debutovým eponymním albem, ze kterého pocházely takové hity jako Šrouby do hlavy, Oheň, Troubit na trumpety by se nám líbilo nebo Dotknu se ohně a které od základů změnilo domácí mainstream.