Sweet 90's: 1991 - Magický rok se smutným koncem

22.07.2022

Seriál věnovaný poslední dekádě 20. století pokračuje druhým dílem, ve kterém si posvítím na rok zániku Sovětského svazu, Varšavské smlouvy i Občanského fóra. V jednadevadesátém vyšla celá řada zásadních desek, několik kultovních kapel zažilo svůj průlom, ale bohužel nás navždy opustila jedna hudební legenda.

Tou legendou není nikdo menší než sám Freddie Mercury. Už na počátku 80. let se jeden z nejlepších a nejslavnějších zpěváků světa nakazil virem HIV, který následně propukl v AIDS. Freddie o své nemoci dlouho před veřejností mlčel, a přestože britský tisk o jeho testech na HIV/AIDS informoval, zpěvák tvrdil, že je negativní. Až teprve den před svou smrtí vydal pravdivé prohlášení a 24. listopadu podlehl bronchiální pneumonii vyplývající z AIDS. Pro hudební svět to byla jedna z největších ztrát v historii, jelikož s Freddiem odešel jeden z mála zpěváků, který dokázal spojit preciznost s živočišností, stejně jako celí Queen dokázali propojovat žánry od opery přes hard rock až po disco. Ostatně důkazem toho, jak Freddieho hlas ještě pár let před smrtí kvetl, je poslední předsmrtné album Innuendo, které vyšlo v únoru roku 1991 a jehož vlajkovou lodí je zpěvákův goodbye song, hymnus The Show Must Go On.

Queenovské Innuendo však nebylo ani zdaleka jediným zásadním albem, které v jednadevadesátém vyšlo. Na svůj umělecký vrchol vystoupal i král popu Michael Jackson, který oproti třem předchozím (rovněž zásadním) albům vyměnil věhlasného producenta Quincyho Jonese za progresivnějšího Teddyho Rileyho, se kterým stvořil zbrusu nový styl - new jack swing, v jehož rytmu se neslo vskutku geniální album Dangerous, které neudivovalo pouze svou neobvyklou délkou (77 minut), kvůli níž musel být vyvinut nový typ CD, ale i uměleckou koncepcí, která z něj činí to nejlepší, které Jackson kdy natočil. Z tohoto alba bylo vydáno (stejně jako z předchozího Bad) neuvěřitelných devět singlů, z nichž nejznámější jsou antirasistická hymna Black Or White, ekobalada Heal The World a filmový slaďák Will You Be There z rodinného melodramatu Zachraňte Willyho. Jackson toho album v následujících letech podpořil turném Dangerous World Tour, které jej zastihlo na koncertním vrcholu a které v jeho druhé polovině poznamenala pouze aféra se zneužíváním chlapců.

Na opačném pólu hudebního spektra se roce 1991 zrodil i jeden generační kult. Seattleská Nirvana v čele s charismatickým Kurtem Cobainem debutovala už o dva roky dřív albem Bleach, jehož ohlas byl ale mimo underground mizivý. Teprve s druhou deskou Nevermind, která vyšla 24. září, od základů změnila rockovou scénu a žánr grunge, který mísil syrovost punku s temností metalu, pomohl mnoha dalším subžánrům alternativního rocku stát se součástí mainstreamu. Za největší popularizací Nirvany stál bezpochyby pilotní singl Smells Like Teen Spirit, který se stal hymnou všech rebelujících teenagerů.

Ve stejný den jako Nevermind vyšlo i páté studiové album kalifornských Red Hot Chili Peppers s provokativním názvem Blood Sugar Sex Magic, které se rovněž stalo jejich průlomovým. Temperamentního funk-rocku se rádia a hudební televize v té době nemohly nabažit (včetně nejslavnější balady Under The Bridge), avšak první vrchol kariéry této horkokrevné čtveřice neměl dlouhého trvání, jelikož hlavní motor kapely, kytarista John Frusciante při turné v roce 1992 skupinu opustil, jelikož náhlou slávu nezvládl a upadl do drogového rauše. Zlatá éra Redhotů měla teprve přijít.

Mainstreamový průlom zažila i trashmetalová Metallica, která v létě vydala své páté, původně eponymní album (které však většina lidí zná pod názvem The Black Album), z nějž pocházely takové hity jako hymnus Enter Sandman a balady The Unforgiven a Nothing Else Matters. Posledně jmenovanou píseň považuje autor tohoto článku za vůbec nejgeniálnější song devadesátých let.

Mimořádně dobře se dařilo i měkčímu rocku a pop-rocku. Američtí R.E.M. vydali své nejúspěšnější album Out Of Time v čele s megahitem Losing My Religion. Pozadu nezůstávali ani irští U2, kteří albem Achtung Baby (z nějž je nejznámější balada One) zahájili svou experimentální éru. Vrcholná alba vydali i švédští Roxette (Joyride, které na trh uvedl stejnojmenný megahit) a němečtí Scorpions (Crazy World, které sice vyšlo už v roce 1990, ale největší popularity se mu dostalo především díky baladě Wind Of Change, která oslavovala pád Berlínské zdi a konec Studené války obecně).

Rok 1991 přinesl i jeden filmový gigahit. Kanadský rocker Bryan Adams v témže roce vydal jinak říznou rock'n'rollovou desku Waking Up The Neighbours, z níž byla paradoxně nejúspěšnější něžná balada (Everything I Do) I Do It For You, která doprovázela film Robin Hood - Král zbojníků v hlavní roli s Kevinem Costnerem. Titulní melodie z příběhu krále Sherwoodského lesa se v následujících letech stala nejpoužívanějším backgroundem na svatbách.

Nebyl to však jediný filmový hit toho roku. Zpěvačka Cher vydala koncem roku 1990 cover-verzi soulové klasiky It's In His Kiss od americké zpěvačky a pianistky Betty Everett, která však v nové verzi nesla název The Shoop Shoop Song a která doprovázela rodinnou komedii Mořské panny, ve které si Cher zahrála hlavní roli a následně tuto píseň zařadila i na své dvacáté studiové album Love Hurts. A své již druhé reedice se dočkala i montypythonovská hymna Always Look On The Bright Side Of Life z kultovního filmu Život Briana (1979). Třetí vydání této písně bylo nejúspěšnější, alespoň co se hitparád týče.

A co ženský pop? Zde kralovala hlavně pop-soulová princezna Mariah Carey, která vydala své druhé album Emotions v čele se stejnojmenným singlem. Novinkové album Let's Get To It vydala i australská popová princezna Kylie Minogue, to bylo její poslední spoluprací s produkčním triem Stock Aitken Waterman a jediným výraznějším hitem z něj byl singl Give Me Just A Little More Time vydaný v lednu roku 1992. Královna popu Madonna vydala v jednadevadesátém pouze singl Rescue Me z výběrové kolekce The Immaculate Collection, která vyšla koncem předchozího roku. Méně úspěšné singly z loňské desky I'm Your Baby Tonight vydávala i první dáma pop-soulu Whitney Houston, jejíž vrcholné období přišlo až v následujícím roce s filmem Osobní strážce.

Závěrem se ještě podíváme na domácí scénu. Zde triumfoval frontman slovenské skupiny Team a pozdější král poroty SuperStar Pavol Habera, který vydal svůj sólový debut, z nějž pocházely takové hity jako Je to vo hviezdach nebo Láska, necestuj tým vlakom, a které mu vyneslo prvního (a posledního) Zlatého slavíka. Sólově debutovala také zpěvačka kapel Precedens a Stromboli Bára Basiková, z jejíhož eponymního prvního alba zná většina posluchačů především píseň Souměrná. Popová princezna a tehdejší Zlatá slavice Iveta Bartošová vydala své třetí sólové album (nepočítáme-li kolekci lidových písní Zpívání s Ivetou vydanou o rok dřív) zvané Natur, ze kterého pochází zejména hit O lásce, který se dočkal hned dvojího klipového ztvárnění. Kapela Lucie první půlku roku ovládla s reedicí singlu z roku 1987 Pár fíglu, nově nazvaného Šrouby do hlavy, a koncem roku vydala své druhé album In The Sky, které bylo mnohem experimentálnější než debut a na přelomu let 1991/92 vzbudila pozornost kontroverzním klipem k megahitu Černí andělé. Objevem roku se paradoxně stala parta ostřílených hanspaulských mazáků Yo Yo Band, kteří svou hitovkou Kladno zahájili sérii vlastivědných písní, přičemž ji v následujících letech následovaly hity Karviná, Rybitví a Na silnici z Loun.

Také jsme zažili privatizaci největšího filmového studia v republice, tedy Barrandova, přičemž posledním státem financovým barrandovským filmem byla Obecná škola Jana Svěráka, která byla v následujícím roce nominovaná na Oscara, prvním soukromým pak Tankový prapor Víta Olmera, adaptace stejnojmenného románu Josefa Škvoreckého.

Tak to byl rok 1991, hudebně vskutku magický rok, jehož auru v závěru zakalila pouze smrt Freddieho Mercuryho.