Top 20 grotesek studia Disney

Opět tu máme jeden článek věnovaný našim nejmenším. Ještě předtím než dnes večer prožijí nervák, kdy je navštíví Mikuláš společně s čertem a andělem, tak jim dopřejeme, aby se pobavili u nestárnoucí animované klasiky. Studio Disney letos oslavilo významné stoleté jubileum a jeho zakladatel Walt Disney by dnes rovněž oslavil narozeniny (dnes by mu bylo přesně 122 let). Ve třicátých, čtyřicátých a padesátých letech tento pop-kulturní kolos produkoval především krátkometrážní kreslené filmy, v nichž účinkovaly populární postavičky jako sympatický myšák Mickey, cholerický kačer Donald, potrhlý nešika Goofy nebo "gumový" pes Pluto. Exkluzivně jsem vybral dvacítku (podle mě) nejlepších disneyovských grotesek, které již sto let baví malé i přerostlé děti bez ohledu na to, ve které generaci se narodily.     

Mickey's Fire Brigade (1935)

V nejstarší grotesce z mého výběru Mickey, Donald a Goofy zachraňují hořící dům z plamenů, přičemž natrefí na celou řadu překážek včetně oživlého ohně. Největší překážkou je jim však Clarabelle Cow (do češtiny překládaná jako kráva Klára), která se právě koupe ve vaně a nedá si vysvětlit, že trojice hasičů ruší její soukromí proto, že se pokouší zachránit její domov, ve kterém právě hoří.

Moving Day (1936)

Jen o rok mladší je groteska, v níž šerif Pete nařídil vystěhovat Mickeyho a Donalda z jejich společného domu kvůli propadlé hypotéce. Se stěhováním jim pomáhá Goofy, který se jinak živí rozvážením ledu. Právě Goofy má v této grotesce vůbec nejvtipnější etudu s neposlušným klavírem.

Alpine Climbers (1936)

V horolezecké grotesce Goofyho nahradil Pluto, který tu však obstarává parádní tečku svým opileckým vytím s bernardýnem, který jej soudkem rumu zachránil od umrznutí. Kromě toho se Mickey pokusí o krádež orlích vajec, čímž si pohněvá matku orlici, stejně jako se Donald dostane do křížku s kamzíky. 

Clock Cleaners (1937)

Hodinářská groteska nemá bůhvíjak nosný děj, je však plná nezapomenutelných gagů. K mnohým z nich dojde zejména díky Donaldově choleričnosti a Goofyho neohrabanosti. Závěrečný "taneček" ústřední trojice se stal ikonickým a například i slovenský porotcovský kat Pavol Habera nosil v jedom ročníku SuperStar (konkrétně v pátém federálním z roku 2018) tričko s jeho motivem.

Lonesome Ghosts (1937)

Jen o pár měsíců později vznikla groteska, v níž mají Mickey, Donald a Goofy agenturu na vyhánění duchů. Partička osamělých duchů z opuštěného starého hradu objeví jejich inzerát v novinách, pročež je na svůj hrad pozvou. Tito duchové jsou však už od pohledu legrační, aby se jich děti nebály. V samotném závěru se pak našim hrdinů podaří dokázat, že i duchové můžou být pěkní strašpytlové.   

Donald's Nephews (1938)

První Donaldova sólovka ve výběru (nikoliv celkově) byla především prvním setkáním s jeho synovci, kteří tehdy ještě nebyli mladými svišti jako později u strýčka Skrblíka, ale původní Huey, Dewey, a Louie byli pořádná kvítka. Donald se je snaží zvládnout pomocí příručky, kterou však na konci roztrhá, když si přečte závěrečná slova knihy, že děti jsou přes všechno "angels with dirty faces", což realitě neodpovídá.

Mickey's Trailer (1938)

Podle mého názoru jedna z vůbec nejlepších a nejklasičtějších disneyovských grotesek. Mickey, Donald a Goofy se vydávají na výlet v karavanu a vypadá to na krásně strávený den. To by však řidičem nemohl být pověstný nešika Goofy, který při svém návratu do řídícího auta ze snídaně omylem odpojí karavan a Mickey s Donaldem málem přijdou o život. Nezapomenutelné jsou zde hlavně Goofyho gagy při snídani. 

The Whalers (1938)

Do výběru se mi dostaly hned dvě námořní grotesky a na té starší z nich se Mickey, Donald a Goofy vypraví na lov velryb. I tady jsme svědky nemotornosti Goofyho, pro kterého je problém i taková triviální věc jako vypálit harpunu z děla, zvlášť když ho u toho komanduje věčně vzteklý Donald, kterému navíc krátce předtím nezvaný vetřelec (pelikán) ukradl sekanou, kterou měl k svačině.

Brave Little Tailor (1938)

Adaptace klasické pohádky bratří Grimmů je jedinou Mickeyho sólovkou, kterou jsem do dvacítky zařadil. Už samotná pointa je geniální a brilantně reflektuje, jak se šíří drby (krejčík jich zabil "sedm jednou ranou", akorát zapomene dodat, že ne obrů, ale much). Když k tomu přidáme obra kouřícího obří cigáro ze slámy, je z toho parádní groteska. Na Youtube najdete jen zrychlenou verzi, originál si můžete pustit zde.

Ferdinand The Bull (1938)

Jediná groteska z dvacítky, ve které nehraje žádný ze základních disneyovských hrdinů. Příběh flegmatického býka Ferdinanda, který rád voní ke květinám a úplnou náhodou, když jej včela píchne do zadku a on se splaší, se dostane na corridu do Madridu, získal Oscara za nejlepší krátký film, kterého si absolutně zasloužil, jelikož učí děti respektu k odlišnostem, které zde reprezentuje tento atypický býk. 

Tugboat Mickey (1940)

Čtyřicátá léta otevírá nejmladší groteska z nejpočetnější kategorie ve výběru, tedy z grotesek, v nichž se sešli Mickey, Donald a Goofy. Tentokrát se již podruhé stávají námořníky a vydávají se na pomoc potápějícímu se Titaniku, když z vysílačky slyší S.O.S. volání. Opět tu má parádní etudu Goofy, který zde zastává pozici topiče. Geniální je závěrečné rozuzlení, kdy vyjde najevo, že se jedná o rozhlasovou hru. 

Donald's Vacation (1940)

Nejvíce sólovek dostal do dvacítky Donald a jeho prázdninová cesta patří k vůbec nejlepším kouskům. Klidu si však Donald na dovolené moc neužije, nejprve je okrádán veverkami o zásoby jídla a později je nucen se bránit obrovskému medvědovi, před kterým z quasi idylického ostrova raději uteče. 

Baggage Buster (1941)

Goofy má ve dvacítce dvě sólové grotesky a ve starší z nich se (ve stejném roce jako Vlasta Burian) stal přednostou vlakové stanice. Díky kouzelnému kufru, ve kterém je tolik zvířat, která by vydala na dvě zoologické zahrady, jsme svědky mnoha humorných gagů, například proměny Goofyho hlavy v akvárium nebo známý kouzelnický trik s ženou v rozděleném kufru, místo níž po spojení obou částí vyleze smrtka.

Early To Bed (1941)

Groteska ze života. Komu z nás se nestalo, že chce jít hrozně moc spát, ale zaboha nemůže usnout? Donald zde nejprve svádí souboj s budíkem a následně i s postelí, až se v závěru stane fakírem.

Chef Donald (1941)

Další parádní Donaldova s´ólovka nám přiblíží jeho kuchařské "umění". Donald dostane chuť na wafle, jejichž recept uslyší v rádiu, stačí si však splést prášek do pečiva s lepidlem a dílo zkázy je hotové.

Pluto's Sweater (1949)

Jediná Plutova sólovka ve výběru, která vlastně úplně sólová není, jelikož s ním zde vystupuje i Minnie, která mu k jeho nelibosti ušila nový svetr, a také škodolibý kocour Figaro. Tohle je další groteska ze života, neboť kdekomu se v dětství stalo, že musel nosit nějaké oblečení proti své vůli. 

Corn Chips (1951)

Dostáváme se do padesátých let, ve kterých začaly být disneyovky pro komunismem sužované Československo zakázaným ovocem. Za velkou louží však nadále vznikaly ve velkém a přibývaly do nich i nové postavy, z nichž nejfrekventovanější bylo duo charakterově odlišných veverčích hrdinů Chip a Dale, kteří se o více než tři dekády později stali členy ´populární Rychlé roty. Dávno předtím než poznali Gadgetku, Monty Jacka a Zipa, vytáčeli do běla Donalda (a občas i Pluta) jako například v této klasické grotesce, v níž probíhal boj o jeden z nejvýraznějších symbolů americké pop-kultury - popcorn. 

How To Be A Detective (1952)

Goofy se ve čtyřicátých a padesátých letech stal ústřední postavou humorně naučných grotesek, jejichž názvy začínaly slovy "How to...". Díky tomuto věčnému popletovi jsme se tak dozvěděli jak lyžovat, plavat, rybařit, hrát baseball či zapojovat domácí kino. Vrcholem této série byla groteska, v níž se z Goofyho stal detektiv a která perfektně parodovala filmy noir a hard-boiled detektivy. V této grotesce jsme navíc svědky i vůbec nejvtipnější automobilové honičky, ke které se na stříbrném plátně kdy došlo. Z této grotesky najdeme na Youtube jen krátké ukázky, proto si ji v kompletní verzi musíte pustit zde.

Don's Fountain Of Youth (1953)

Kdo z nás by nechtěl omládnout? Donaldovi se to podaří, respektive to na své synovce při návštěvě fontány mládí perfektně nahraje. Donald se navíc nechtěně stane "rodičem" krokodýlích mláďat, které pak nechtějí jiného a jejich reálnému krokodýlímu rodiči tak nezbyde než na ně po donaldovsku kvákat.

Donald's Diary (1954)

Na závěr dvacítky jsem vybral velmi atypickou grotesku, která má překvapivě depresivní vyznění. Z Donaldova deníčku se dozvídáme, jak se seznámil se svou životní láskou Daisy, avšak jasnovidecký sen mu předpověděl, co ho v manželském životě čeká, pročež raději odešel do cizinecké legie. Tato groteska tak působí jako (mírně sexistické) memento pro muže, kteří se bezhlavě vrhají do svazku manželského.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube, Dailymotion; Foto: Walt Disney Pictures