Příběh průlomového megahitu: ABBA - Waterloo
Severské země hrají v současnosti ve světové pop music první ligu. Nebylo tomu tak ale vždy a před více než půlstoletím byl skandinávský pop vedle angloamerické produkce Popelkou. A právě dnes slaví významné jubileum půlstoletí od vydání singl, který postavení Švédska a tím pádem i celé Skandinávie na hudebním poli navždy změnil. Stockholmský kvartet ABBA, který byl unikátní už tím, že jej tvořily dva manželské páry, v té době již dva roky existoval a měl již na kontě debutové album Ring Ring (1973), které však švédské hranice nepřesáhlo. Pilotní singl Waterloo ze stejnojmenného druhého alba však pro Abbu znamenal internacionální průlom a velký podíl na tom měla internacionální písňová soutěž Eurovision Song Contest, jejíž název se v té době v našich končinách překládal jako Velká cena Eurovize.
ABBA si ve své domovině získala slušnou popularitu již svým prvním singlem People Need Love (1972), avšak opravdovým hitem se stal až pilotní singl z debutu Ring Ring, s nímž ABBA poprvé v roce 1973 soutěžila v národním kole Eurovize, avšak kvůli systému hlasování skončila pouze na třetím místě a Švédsko tak nereprezentovala. To pobouřilo fanoušky, kteří si vynutili změnu systému hlasování. Díky tomu měli Agnetha, Björn, Benny a Anni-Frid otevřené dveře do dalšího ročníku a tím pádem i k jejich internacionálnímu průlomu.
V dalším ročníku již ABBA neponechala nic náhodě. Zhruba dvě a tři čtvrtě minuty trvající píseň Waterloo sice využila motivu Napoleonovy poslední bitvy, ale ta byla pouze oslím můstkem k jejímu hlavnímu tématu, kdy se žena vzdá muži stejně jako Napoleon u Waterloo. Původní nahrávka měla místy až rockové a jazzové beaty, které pro Abbu nebyly až tak typické. Producent Michael B. Tretow se při nahrávání nechal inspirovat knihou Richarda Williamse Out of His Head: The Sound of Phil Spector, což byl v šedesátých letech vyhledávaný producent, který měl na kontě například evergreen Let It Be od legendárních Beatles či veškerou produkci manželského dua Ike & Tina Turner. Zvuk písně se tak v Tretowově produkci stal mnohovrstevnatým a víc se tak přiblížil soundu typickému pro Abbu.
¨Takto vypadla a zněla studiová verze Waterloo i s videoklipem...
Waterloo vyšlo 4. března 1974 hned ve dvou verzích - švédské a anglické. Zároveň s ním vyšlo i stejnojmenné druhé album, které se ve švédském žebříčku prodejnosti udrželo tři měsíce v čele. A jelikož tehdy byl žebříček společný pro singly i LP, švédská verze Waterloo se dostala na druhé místo. Společně s vydáním proběhla i kvalifikace do Eurovize, která tehdy ještě neměla dvě semifinále a rovnou se konalo finále (což bylo vzhledem k rozdělenému světu "železnou oponou" logické, jelikož soutěžily pouze západní státy), které se uskutečnilo v koncertní síní v prostorách luxusního Brighton Dome v anglickém Brightonu. Waterloo soutěžilo se startovním číslem 8 a získalo 24 bodů z ostatních šestnácti zúčastněných zemí, o šest bodů tak porazilo stříbrnou Itálii, za níž soutěžila zpěvačka Gigliola Cinquetti s písní Si. Právě tohle byl ten důležitý katapult, který Waterloo a jeho prostřednictvím i Abbu vystřelil ke světové slávě. Není divu, že o 41 let později v roce 2005 ku příležitosti jubilejního padesátého ročníku bylo vyhlášeno nejlepší vítěznou písní za celou historii Eurovize.
...a takto ABBA předvedla Waterloo živě na Eurovizi v roce 1974.
Dále už si Waterloo žilo svým vlastním životem. Prvenství v singlovém žebříčku dobylo nejen v ostatních skandinávských zemích Norsku, Finsku a Dánsku, ale i v zemích Beneluxu (Belgie, Holandsko) a především dobylo i vrchol prestižní britské singlové hitparády. Nečekaně se mu zadařilo i na opačném konci zeměkoule - v Jižní Africe. ABBA následně chrlila jeden megahit za druhým, z nichž se následně staly evergreeny. Jen namátkou zmiňme SOS (1975), Mamma Mia (1975), Fernando (1976), Dancing Queen (1976), Money, Money, Money (1976), Knowing Me, Knowing You (1977), Take A Chance On Me (1978), Thank You For The Music (1978), Chiquitita (1979), Does You Mother Know (1979), Voulez-Vous (1979), Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight) (1979), The Winner Takes It All (1980), Super Trouper (1980), Lay All Your Love On Me (1981) nebo One Of Us (1981), všechny tyto písně přežily generace fanoušků, pročež se ABBA může po právu honosit titulem nejúspěšnějších čistě popové kapely všech dob, protože tolik nesmrtelných hitů jiná popová skupina neměla (a Beatles jsou spíš pop-rock).
ABBA otevřela švédské non-artificiální hudbě dveře do světa. V následujících osmdesátých letech se jednou z nejzásadnějších rockových hymen dekády stala The Final Countdown (1986) od hard rockových Europe. Přelom osmdesátek a devadesátek ovládlo pop-rockové duo Roxette, za kterým stál tentýž produkční tým jako za Abbou a z kterého dnes již žije pouze polovina, zpěvák a muzikant Per Gessle, zatímco zpěvačka Marie Friedriksson zemřela po vleklé nemoci v roce 2019. Výrazné ovlivnění Abbou nesl v devadesátkách göteborský kvartet Ace of Base (jen místo dvou manželských párů to byli tři sourozenci s jedním kamarádem) a také teenagerská čtveřice A*Teens, jejichž repertoár tvořily z počátku výhradně abbovské coververze. Na pomezí bizarního country-dance a seriózního pop-folku se pohybovali severošvédští Rednex. Pozdně devadesátkovou "novou pop-rockovou vlnu" Švédsko reprezentovalo prostřednictvím kapely The Cardigans v čele s éterickou zpěvačkou Ninou Persson. Ze Švédska vzešli i úspěšní sólisté jako například sourozenci Nenneh Cherry a Eagle-Eye Cherry. Ani švédská taneční hudba nezůstávala stranou, v devadesátkách tu byl zubař nigerijského původu Dr. Alban, který ovládl diskotéky s hitovkou It's My Life (1992), a o dvě dekády později vlastnil taneční parkety dnes již zesnulý DJ Avicii. V současnosti reprezentují Švédsko na světové popové scéně zejména zpěvačky, především popová princezna Zara Larsson a kontroverzní provokatérka Tove Lo.
Roxette, Ace of Base nebo Zara Larsson, to jsou jen někteří z mnoha populárních švédských interpretů, kteří vděčí Abbě za průlom severského popu na světový trh.
Pozadu nezůstávají ani ostatní severské státy. Západní soused Švédska Norsko vypustilo do světa v polovině začátkem osmdesátek synthpopové trio A-ha, kterou proslavil především gigahit Take On Me (1984). Později z norských luhů a hájů vzešel vítěz World Idolu Kurt Nilsen (připomínku tohoto dvacet let starého klání vítězů Idolu si přečtěte zde) a v současnosti nesou norské barvy zejména zpěvačky jako Sigrid, Aurora nebo Astrid S. Na východě sousedící Finsko je více rockové a vzešli z něj například králové symfonického metalu Nightwish, pop metaloví HIM nebo pop-rockeři The Rasmus. Z kontinentálního Dánska si většina diváků vybaví především bývalou modelku Whigfield s diskotékovou hitovkou Saturday Night (1994) nebo bizarní partičku Aqua a jejich největší hit, bubblegumovou odrhovačku Barbie Girl (1997). I z Hamletovy země však vzešli zajímaví interpreti, jakým jsou například pop-soulová formace Lukas Graham nebo indie popová zpěvačka MØ.
Málokdo si však uvědomuje, že všichni výše jmenovaní za svůj internacionální průlom vděčí právě Abbě. Tak všechno nejlepší, Waterloo, průlomový megahite skandinávské non-artificiální hudby!
Zdroj: Wikipedia, Youtube; Foto: Universal Music, EMI, Sony Music