Retro recenze: Avril Lavigne - Under My Skin (2004)

Přesně před 20 lety vyšlo album, kterému jsem v rámci komentované diskografie pop-punkové princezny Avril Lavigne jako vůbec prvnímu udělil maximální počet bodů 10/10, zpěvaččina druhotina Under My Skin. Abych dokázal, že v rámci ženského pop-rocku se jedná opravdu o výjimečné album, rozhodl jsem se mu věnovat k tomuto významnému jubileu speciální retro recenzi, ve které se na tento majstrštyk slavné Kanaďanky, která letos v září oslaví čtyřicetiny, podívám podrobněji.

Již úvodní Take Me Away udává tón, jakým se celé album ubírá. Oproti o dva roky staršímu debutu Let Go je zvuk temnější a kytary hutnější. Mnohem blíže má k post-grunge než ke klasickému pop-rocku. Následující Together parádně graduje z klavírních slok do emocionálně vypjatých refrénů, což ji činí jednou z nejlepších písní alba a je trochu s podivem, že nebyla vybrána jako singl.

Druhá dvojice písní je již singlová a více se přibližuje písním z debutu, což platí zejména pro pilotní singl Don't Tell Me, čistou pop-rockovku, která albu o dva měsíce předcházela. Pop-punková He Wasn't, která vyšla jako čtvrtý a poslední celosvětově vydaný singl, pro změnu stylově navazuje na megahit Sk8er Boi, jen s poněkud ostřejšími kytarami. V jeho klipu pak můžeme Avril poprvé vidět jako čistou blondýnu.

Následuje první ze dvou balad How Does It Feel, která na první poslech může působit nenápadně, avšak je tato skoro folk-rockeřina je dalším důkazem toho, jak ohromný má Avril cit pro gradací písně.

Další tři songy představují vrcholnou část celého alba. Největším hitem zpěvaččiny druhotiny je bezesporu singl My Happy Ending, který vyšel jako druhý v pořadí. Výrazná a chytlavá melodie se zde pojí energickým kytarovým backgroundem, a přestože na první poslech může znít jako jeden z optimističtějších kousků alba, textově se však jedná o break up song. Sedmičkou na albu je středně rychlá Nobody's Home, která vyšla na podzim jako třetí singl a kterou osobně považuji za jednu z vůbec nejlepších zpěvaččiných písní (a vůbec nejlepší ze singlů). Ponurou atmosféru písně včetně obsahově silného textu perfektně podtrhuje emocemi nabitý videoklip, ve kterém se Avril představuje v roli bezdomovykně a slza, která jí v závěru ukápne, mluví za vše. Nejtvrdším kouskem alba je rozhodně parádní Forgotten, z jejíchž našlapaných refrénů doslova stříká temná a depresivní grungeová energie.  

V závěru alba se ocitáme na energické houpačce. Who Knows je další z písní, kter´á z poklidně sloky graduje do téměř hymnického refrénu. Fall To Pieces, která vyšla v Severní Americe a některých vybraných evropských trzích jako pátý a závěrečný singl, se společně s pilotem Don't Tell Me nejvíce blíží skladbám z debutu. Předposlední Freak Out pro změnu překvapí místy punkově syrovým zvukem. Hořkosladkou tečkou je balada Slipped Away, kterou Avril věnovala svému zesnulému dědečkovi, pročež silnější a emotivnější závěr si zpěvaččino druhé a zároveň vrcholné album nemohlo přát.

Přestože těsně před vydáním Under My Skin Avril začala chodit s frontmanem Sum 41 Deryckem Whibleym, na albu pracovala již dříve, proto na něj vypustila všechny bolesti a deprese, kterými její adolescentní duše trpěla. Atmosféra alba je proto výtečně temná a ve spojení se zpěvaččiným syrovým pěveckým projevem působí tento emoční uragán zcela autenticky. Přestože Under My Skin není tak hitové jako předcházející Let Go, jako celek působí kompaktněji a o žádné písni na něm se nedá prohlásit, že by na albu byla do počtu. Společně s legendárním Jagged Little Pill (1995) od Alanis Morissette a loňskou novinkou Guts od Olivie Rodrigo (recenzi si přečtěte zde) řadím Under My Skin do velké trojice ženských pop-rockových alb všech dob, přičemž pro mě osobně představuje absolutní vrchol. Myslím, že označení "bible ženského pop-rocku", které jsem svého času použil, není vůbec přestřelené. Škoda jen, že na něj Avril s výjimkou My Happy Ending na koncertech víceméně zapomíná (tak jako například na jejím loňském koncertě v holešovické Sportovní hale Fortuna, z nějž si report můžete přečíst zde),. jelikož v rámci její tvorby je po umělecké stránce nejdokonalejším, jaké za svou 22letou kariéru natočila.

Pokud jste stejně jako já letitými fanoušky Avril, mám pro vás dobrou zprávu, že letos to není poslední článek o naší ikoně. Již za měsíc se dočkáte reportu z letošního Rock For People, na kterém (jak jistě víte) Avril vystoupí. V září se pak můžete těšit na exkluzivní glosu, kterou Avril věnuji k jejím čtyřicetinám.

Zdroj: Wikipedie, Youtube kanál Avril Lavigne; Foto: Warner Music