Dirty 2000's: 2005 - Cvičme v rytme s Madonnou

Druhou polovinu druhého seriálu na mém blogu zahájí vzpomínání na rok, kdy po bytové aféře premiéra Stanislava Grosse padla jeho vláda, jeho nástupce Jiří Paroubek se ve funkci uvedl tvrdou razií na CzechTeku 2005 u Mlýnce na Tachovsku, v Londýně docházelo k výbuchům v metru a autobuse, u nichž se následně prokázalo, že šlo o teroristické útoky spojené se sítí al-Kájda, a Čína vyslala do vesmíru již druhou pilotovanou kosmickou loď  Šen-čou 6. A v hudební branži se rovněž děly velké věci.

Nejočekávanější deskou roku bylo bezpochyby jubilejní desáté album královny popu Madonny Confessions On The Dancefloor, které vyšlo v listopadu a na následující vývoj světového popu mělo ze zpětného pohledu zcela zásadní vliv. Zatímco v polovině devadesátek šla Madonna svým repertoárem vyloženě naproti starší generaci, po předělu v podobě zpěvaččina vůbec nejlepšího alba Ray Of Light (1998) se v první polovině nultých let snažila o co největší progresivitu, avšak místo toho, aby trendy udávala, tak je na albech Music (2000) a American Life (2003) pouze slepě následovala. Confessions On The Dancefloor tak znamenalo v její kariéře další důležitý milník, jelikož se opět stala trendsetterkou. Madonna na tomto albu velmi umně mísila prvky osmdesátkového retro soundu a stylu zvaného future disco. Pilotní megahit Hung Up, v němž můžeme slyšet leitmotiv evergreenu Gimme! Gimme! Gimme! od legendární švédské čtveřice ABBA, byl tohoto crossoveru učebnicovým příkladem. Ve druhé polovině nultých a v první polovině desátých let pak na tento kontrast starého a nového tanečního popu sázel kdekdo včetně takových megastars jako Rihanna nebo Lady Gaga. Málokdo si však uvědomuje, že to byla tehdy sedmačtyřicetiletá Madonna, která obrátila výhybku světové pop music od převahy R&B a urban popu zpátky na taneční parket.

Kromě Madonny měla silný rok i frontmanka kalifornských No Doubt Gwen Stefani, která se na svém sólovém debutu  Love. Angel. Music. Baby. vydaném na sklonku roku 2004 odklonila od nové pop-rockové vlny k čistému popu, v jehož rámci však rovněž experimentovala, čtyři vydané singly byly žánrově "každý pes, jiná ves".

Stejně jako Destiny's Child splodily megastar Beyoncé, Pussycat Dolls pomohly rozzářit neméně "full package" hvězdu Nicole Scherzinger.

Polovina nulek přinesla rovněž zajímavý paradox v oblasti teen popu (který však již byl čím dál méně "teen"). Zatímco v devadesátkách platila pro producenty nepsaná mantra, že chlapecká skupina je rentabilnější než dívčí, o dekádu později boybandů ubývalo (po rozpadu britských Blue za ně kopali už jen irští Westlife a dnes zapomenutí německo-američtí US5), girlbandy se stále držely na špici. I když se pomalu rozpadaly dva veleúspěšné girlbandy z přelomu milénia, americké Destiny's Child a britské Atomic Kitten, byly tu stále jiné. Bývalé árenbíčkářky Sugababes odstartovaly své nejúspěšnější období taneční hitovkou Push The Button. Britské ostrovy ovládal také kvintet Girls Aloud v čele s pozdější porotkyní X Factoru, sexbombou Cheryl Cole. Vůbec nejúspěšnější nulkový girlband se zrodil v USA v kalifornské metropoli Los Angels. Dívčí pětka s odvážným názvem Pussycat Dolls, která svými hity ovládla druhou polovinu dekády, ve svém středu skrývala skutečný klenot - čokoládovou krásku s fantastickým hlasem Nicole Scherzinger, která si rovněž hned několikrát vyzkoušela porotcování v X Factoru (jak v britské, tak v americké verzi).

Paradoxně však také docházelo ke comebackům starších devadesátkových boybandů, ty se však již mohly titulovat manbandy a jejich repertoár byl dospělejší než v minulosti. Jako první se po čtyřleté pauze vrátili na scénu američtí Backstreet Boys, jejichž páté řadové album Never Gone v čele se singlem Incomplete mĕlo výrazně pop-rockový nádech. O rok později došlo k ještě k mnohem nečekanĕjšímu comebacku, když se deset let po rozpadu vrátili britští Take That (pochopitelně už bez Robbieho Williamse), kteří vysloveně chytili druhou mízu a jejich frontman Gary Barlow se následně stal dalším výrazným porotcem britského X Factoru, v němž svého času nahradil samotného otce zakladatele tohoto projektu Simona Cowella.

Role boybandů suplovaly v té době především pop-rockové a pop-punkové kapely. V roce 2005 to byli především kanadští Simple Plan, kterým k úspěchu dopomohla jejich krajanka, pop-punková princezna Avril Lavigne, která si je vybrala za předkapelu na turné. Jejich melodické hity jako Welcome To My Life, Crazy nebo balada Untitled zněly v té době z každého rádia i hudební televize. Byli však jedním z posledních zástupců klasického pop-punku, jelikož na jejich místo se již valili zástupci subžánru emo, o kterých si podrobněji povíme příště.

Mezi mužskými sólisty nastal boom písničkářů, z nichž mnozí začínali jako pouliční hráči. Převážně pocházeli z Velké Británie a Irska. Prvním novodobým zástupcem této divácky vděčné kategorie, jejíž kořeny sahají až k Bobu Dylanovi a jeho předchůdcům z amerického "folkového obrození" z konce padesátých let, byl Ir Damien Rice, který však výraznější úspěchy slavil kromě své domoviny výhradně na Britských ostrovech. Opravdovým celosvětovým průkopníkem byl Angličan James Blunt, který stylově nezůstával jen u pop-folku, ale mísil jej s prvky jazzu, rocku a soulu, díky čemuž jeho megahit You're Beautiful dobyl vrchol hitparády nejen v Británii,  ale i za velkou louží v USA. Mezi ostrovní písničkáře v roce 2005 vstoupil i Kanaďan Daniel Powter, který však nikdy nepřekonal svůj první gigahit Bad Day a nezbavil se nálepky "one hit wonder". V následujícím roce svůj průlom zažil i další anglický písničkář James Morrison a sólově debutoval také Ir Glen Hansard, frontman indie rockové kapely The Frames, kterého nejvíce proslavil filmový muzikál Once, pro který společně s Češkou Markétou Irglovou složil hudbu a rovněž v něm oba vytvořili hlavní role, přičemž romantický duet Falling Slowly jim přinesl cenu nejvyšší - Oscara za nejlepší filmovou píseň roku. Na průlom vůbec nejznámějšího novodobého písničkáře Eda Sheerana jsme si však museli ještě šest let počkat.

Předtím než přišel Ed Sheeran, byl vlajkovou lodí britských písničkářů charismatický James Blunt.

Titul bizár roku patřil jednoznačně Crazy Frogovi, což byl švédský eurodance projekt maskovaný za CGI animovanou postavičku žabáka, který do tanečních coverů instrumentálek jako Axel F či Popcorn vydával prapodivné skřeky. Tento projekt si neudržel popularitu déle než rok (jakkoliv vedle vánočních Jingle Bells stačil ještě zprznit queenovskou fotbalovou hymnu We Are The Champions), avšak stal se inspirací pro mnoho dalších podobných bizarností, jakými jsou například ultravlezlá dětská odrhovačka Baby Shark (tančící žralok) nebo letošní "hit" sezóny Skibidi Toilet aneb "hlava v záchodě", oblíbená to blbina u ratolestí mé sestry.

Nyní zvážníme a podíváme se na hudební událost roku, kterou nebylo nic jiného než série benefičních koncertů Live 8, kterou hudebníci Bob Geldof a Migde Ure uspořádali dvacet let po obdobné akci Live Aid. Složení vystupujících bylo neuvěřitelně pestré jak mezi popstars, mezi nimiž se sešly soudobé hvězdy jako Robbie Williams, Dido, Shakira či Joss Stone se stálicemi jako Madonna, Paul McCartney nebo Elton John, tak i mezi rockovými kapelami, z nichž pódium opanovali jak tehdejší stadionoví giganti jako U2, R.E.M., Green Day, Linkin Park či Coldplay, tak legendy jako Deep Purple nebo Pink Floyd, kteří poprvé po 24 letech vystoupili v sestavě s Rodgerem Watersem. Dva roky poté se uskutečnila další podobná akce nazvaná Live Earth. 

Domácí scéna zažila raketový vzestup jednoho z největších mužských hlasů své doby, českobudějovického rodáka Petra Koláře, bývalého rockera, který v minulosti prošel kapelami tak zvučných jmen jako novovlnní Precedens či metalový Arakain a zároveň kontrastně účinkoval v mnohých muzikálech. Už v předchozím roce měl dva velké popové hity, power-baladu Ještě, že tě, lásko mám, kterou skladatel a hitmaker Karel Svoboda napsal pro svou manželku Vendulu, a titulní melodii novácké Pojišťovny štěstí Den, kdy se vrátí láska, což byl duet s Leonou Machálkovou. Na podzim 2005 vydal popové Album v čele s hitem Vyznání, které jej vyneslo do první trojky v Českém slavíku, kde se (převážně na druhém místě) držel až do roku 2010. Karla Gotta však nikdy porazit nedokázal.      

"Chraplaví Petrové" ovládli rok 2005. Petr Kolář se stal hlavním vyzyvatelem Karla Gotta v Českém slavíku, Petr Bende a Peter Cmorik byli největšími objevy druhých ročníků české a slovenské SuperStar.   

Ve druhých ročnících české a slovenské SuperStar se objevili další dva "chraplaví Petrové", kteří na rozdíl od většiny ostatních finalistů měli co říct hudebně i po soutěži. Všestranný muzikant a multiinstrumentalista Petr Bende sice ve druhé české SuperStar skončil druhý za Vlastou Horváthem, univerzálním zpěvákem s obřím hlasovým rozsahem, svým výtečným debutem pb, který vyšel na podzim téhož roku, však svého přemožitele jednoznačně zastínil. Druhá slovenská SuperStar, která stejně jako první ročník běžela od podzimu do jara, objevila jeden obrovský talent. Peter Cmorik celý ročník suverénně ovládl a byl tak nejjednoznačnějším vítězem za celou tuzemskou historii této talent show. Ze scény se však neztratil ani po soutěži, o čemž svědčí hned čtyřnásobné vítězství ve Zlatém sláviku.

Největší tuzemský hit měli jednoznačně Chinaski, jejichž vlezlý Tabáček z šestého alba Music Bar zněl i z vodovodu. Přestože měli za svou kariéru celou řadu lepších písní, byl to paradoxně právě Tabáček, který jim vynesl první a poslední vítězství v Českém slavíku v kategorii skupin. Tato anketa se vůbec otřásala v základech, jelikož poprvé od jejího obnovení v roce 1996 v kategorii zpěvaček nezvítězila Lucie Bílá, ale porazila ji první česká SuperStar Aneta Langerová, toho času miláček národa.

Česká veřejnost ve druhé polovině roku žila především nástupem kontejnerových reality show. O rok dřív tu byl jejich předchůdce Milionový pár, což byl projekt novináře a pozdějšího ministra vnitra Radka Johna, který byl však kvůli pornoskandálům a bídné sledovanosti předčasně ukončen. Na jaře 2005 TV Nova koupila práva na původně holandskou reality show Big Brother, která všude ve světě lámala rekordy ve sledovanosti. Konkurenční Prima však paralelně zakoupila maďarskou reality show Való Világ, která v české verzi dostala název VyVolení, z čehož bylo jasné, že náš čeká podzimní televizní deathmatch. Obě soutěže měly identický základ, parta různorodých lidí je nepřetržitě pod dozorem televizních kamer, přičemž sledujeme jejich vztahovou dynamiku, rozdíl byl pouze v tom, že v Big Brotheru jsou soutěžící zavřeni v domě, zatímco ve VyVolených ve vile. Oproti původním předpokladům tento souboj vyhráli VyVolení, kteří jednak začali o něco dřív, diváci měli možnost si vybrat soutěžící z širšího výběru (zatímco v BB byla sestava dopředu dána) a především se podařilo dát dohromady zajímavější sestavu, zatímco ta konkurenční působila dost uměle. První vítěz VyVolených, excentrický homosexuál Vlado Dobrovodský se i díky kontroverzím, které vyvolával, stal dalším miláčkem národa a o osm let později vyhrál i čtvrtou řadu VV, zatímco vítěz Big Brothera David Šín alias Shrek upadl ihned do zapomnění. VyVolení rovněž znamenali comeback pro devadesátkovou ikonu, moderátorku Terezu Pergnerovou.

Podzim 2005 však na obrazovkách komerčních televizí neovládly jen reality show, ale na Nově odstartovaly i dva "nekonečné" seriály Ulice a Ordinace v růžové zahradě, které běží dodnes (jakkoliv druhý jmenovaný již jen na platformě Voyo). Dosud měly tuzemské seriály obvyklý limit třinácti dílů a jen ty nejúspěšnější jako například legendární Nemocnice na kraji města se dočkaly pokračování. Prvním dlouhým eposem byl devadesátkový Život na zámku, který to dotáhl na 52 dílů. Stejný počet měla i novácká Hospoda, což však byl klasický sitcom se stopáží dílů kolem půl hodiny. S prvním "nekonečným" seriálem přišla Prima o rok dřív, avšak její Rodinná pouta byla z důvodu autorských práv nejprve přejmenována na Velmi křehké vztahy a následně kvůli klesající sledovanosti ukončena. Tak trochu na pomezí klasického a "nekonečného" seriálu stála i výše zmíněná Pojišťovna štěstí, jejíž jednotlivé řady však byly ukončené. Ulice a Ordinace se poté natrvalo usadily na obrazovkách, a přestože původních postav v nich vydrželo jen minimum, sledovanost si i nadále udržely. V souvislosti s Ordinací se nabízí i jedna hudební souvislost, jelikož titulní píseň Někdy stačí dát jen dech společně s králem slovenského popu Mekym Žbirkou nazpívala bývalá modelka s francouzskými kořeny Iva Frühlingová, tehdejší velká naděje českého ženského popu, která se však později rozhodla showbyznys opustit.   

Přestože Iva Frühlingová již pověsila kariéru zpěvačky na hřebík, její hlas můžeme pravidelně slýchat v titulcích Ordinace v růžové zahradě v duetu s Mekym Žbirkou.

Vedle "nekonečných" seriálů se samozřejmě nadále natáčely i ty klasické, z nichž v roce 2005 premiérovaly dva tituly výrazně odlišné kvality. Na jaře Nova uvedla mimořádně stupidní komediální seriál On je žena! Václava Vorlíčka v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou, který jsem svého času na Retardéru blahé paměti opatřil nejbulvárnějším titulkem, jaký jsem kdy použil. Na podzim pak ČT1 uvedla rodinný seriál Dobrá čtvrť Karla Smyczka a Lucie Konášové, který naopak patří k vůbec nejlepším porevolučním seriálům, a to i přestože vznikl velmi krátce po předchozím Smyczkově seriálu Místo nahoře. Dobrá čtvrť přinesla fenomenální výkon Marthy Issové (která tehdy ještě nepřemlouvala bábu) a znamenala comeback pro jednu z nejkrásnějších českých hereček všech dob Janu Preissovou.

Lucie Konášová měla v téže době ještě jeden scénáristický majstrštyk, humornou filmovou pohádku Anděl páně, která vznikla pod taktovkou režiséra a herce Jiřího Stracha. V hlavní roli nešikovného anděla Petronela se představil v té době zřejmě nejobsazovanější český herec Ivan Trojan a jeho protihráčem v roli poťouchlého čerta Uriáše byl tehdejší člen Divadla na Vinohradech Jiří Dvořák. Tato skvostná pohádka v kinech víceméně prošuměla, avšak díky televizním reprízám (tradičně vždy 23. prosince) se stala novodobou vánoční klasikou. O tom, že Anděl páně byl velmi specifickým obrazem své doby, jsem se ostatně vloni před Vánocemi rozepsal ve speciálu věnovanému českým filmovým pohádkám.  

Hity roku 2005:

2Pac feat. Elton John - Ghetto Gospel

Akon - Lonely

Arash - Tike Tike Kardi

Backstreet Boys - Incomplete

Martina Balogová - Gonna Give You Something

Natasha Bedingfield - I Bruce Easily

Natasha Bedingfield - Unwritten

Petr Bende - Anděl perutí mách

Black Eyed Peas - Don't Lie

Black Eyed Peas - Don't Phunk With My Heart

James Blunt - Goodbye My Lover

James Blunt - Wiseman

James Blunt - You're Beautiful

Body Rockers - I Like The Way

Bon Jovi - Have A Nice Day

Mariah Carey - We Belong Together

Kelly Clarkson - Because Of You

Kelly Clarkson - Behind These Hazel Eyes

Kelly Clarkson - Since U Been Gone

Clou - Island Sun

Coldplay - Fix You

Coldplay - Speed Of Sound

Sarah Connor - From Zero To Hero

Crazy Frog - Axel F

Daddy Yankee - Gasolina

Depeche Mode - Precious

Desmod feat. Zuzana Smatanová - Pár dní

Divokej Bill - Brouk

Hilary Duff - Wake Up

Duran Duran - What Happens Tomorrow

Elán - Jedenáste prikázanie

Eminem - Like Toy Soldiers

Foo Fighters - Best Of You

Global Deejays - What A Feeling (Flashdance)

Gorillaz - Dare

Gorillaz - Feel Good Inc.

Green Day - Holiday

Green Day - Wake Me Up When September Ends

HIM - Wings Of A Butterfly

Vlasta Horváth - Víra nevinná

Chinaski - Tabáček

Chinaski - Vrchlabí

Natalie Imbruglia - Shiver

IMT Smile & Marián Čekovský - Myslím, že môže byť

Sámer Issa - Babylon

Jay- Z vs. Linkin Park - Numb / Encore

Juanes - La Camisa Negra

K-Maro - Femme Like You

The Killers - Somebody Told Me

Petr Kolář - Vyznání

Kryštof - Sqěle

Aneta Langerová - Skvělej nápad

Aneta Langerová - Srdcotepec

Aneta Langerová - Voda živá

Avril Lavigne - He Wasn't

Jennifer Lopez - Get Right

Madonna - Hung Up

Mattafix - Big City Life

Melanie C - First Day Of My Life

Moby - Lift Me Up

Ben Moody feat. Anastacia - Everything Burns

Alanis Morissette - Crazy

Petr Muk - Oh L'Amour

Nickleback - Photograph

No Name - Čím to je

No Name - Starosta

Jaromír Nohavica - Ladovská zima

Patrick Nuo - Beautiful

Peha - Za tebou

Daniel Powter - Bad Day

Pussycat Dolls feat. Busta Rhymes - Don't Cha

Pussycat Dolls - Stickwitu

Rammstein - Benzin

The Rasmus - No Fear

The Rasmus - Sail Away

Rihanna - Pon de Replay

Simple Plan - Crazy

Simple Plan - Untitled

Simple Plan - Welcome To My Life

Bob Sinclar - Love Generation

Slovensko hľadá SuperStar - Kým vieš snívať

Gwen Stefani - Cool

Gwen Stefani - Hollaback Girl 

Gwen Stefani feat. Eve - Rich Girl

Sugababes - Push The Button

t.A.T.u. - All About Us

Rob Thomas - Lonely No More

Tokio Hotel - Durch Den Monsun

U2 - Sometimes You Can't Make It On Your Own

Usher - Caught Up

Šárka Vaˇňková - Věřím náhodám

Victoria - Hotel California

Visací zámek - Známka punku

Westlife - You Raise Me Up

Robbie Williams - Advertising Space

Robbie Williams - Tripping

Helena Zeťová - Impossible (Unstoppable)

Miro Žbirka - Láskoliek

Miro Žbirka feat. Iva Frühlingová - Někdy stačí dát jen dech

Zdroj: Wikipedie, Youtube; Foto: Warner Music, Universal Music, EMI