Jak Avril Lavigne omladila ženský pop-rock

27.09.2024

V letošním roce oslavilo kulaté jubileum hned několik mladých a talentovaných zpěvaček, u kterých se mohu s klidným svědomím prohlásit za fanouška. Z medailonů, které vloni odstartovala Ewa Farna, se tak stal nový občasník. V letošním roce oslavily pak oslavily třicetiny hned tři další zpěvačky z českých luhů a hájů a slovenských pastvin, konkrétně Emma Drobná, Monika Bagárová a Kateřina Marie Tichá. Medailon ode mě však dostala i Iveta Bartošová, která nás před deseti lety tragicky opustila, a jako jediná herečka Tereza Ramba, která oslavila pětatřicetiny. Sedmou ženou, které se ode mě dostává pocty v podobě medailonu, je první zahraniční zástupkyně (přičemž Slovensko za zahraničí až tak nepovažuji), jíž nemůže být nikdo jiný než kanadská pop-punková princezna Avril Lavigne, které jsem již na blogu věnoval hned několik samostatných článků, konkrétně předloni komentovanou diskografii, vloni report z pražského koncertu a letos retro recenzi vrcholného alba Under My Skin (2004). Kromě toho byla i na titulce třetího dílu seriálu Dirty 2000's o roku 2002 a velký prostor jí byl věnován i v reportu z letošního ročníku Rock For People. A protože Avril dnes slaví čtyřicáté narozeniny (je tedy o rok a necelý měsíc mladší než moje maličkost), sluší se jí věnovat medailon, který vyzdvihuje její revoluční roli v historii ženského pop-rocku.

Všechno začalo v roce 2002 atypickým summerhitem Complicated.

Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, spojení žen a rockové hudby tu bylo od šedesátých let. Královnou všech muzikantek něžného pohlaví, avšak drsného hlasu byla bezesporu legendární Janis Joplin, jejíž tvorba je i přes nízký věk, kterého se dožila (27 let stejně jako další hudební legendy z Klubu 27), učebnicí rockové hudby. Z jejích vrstevnic na pomezí rocku a soulu po celou svou kariéru oscilovala i "rocková babička" Tina Turner, která nás vloni navždy opustila. V sedmdesátých a osmdesátých letech tu bylo hned několik výrazných pop-rockerek jako Suzi Quatro, Bonnie Tyler či Alannah Myles, u nichž se potkávaly popové melodie s rockovými chrapláky. Z tvrdších rockerek té doby je nejznámější Joan Jett a alternativnější rock reprezentovala Patti Smith. Tyto dámy byly vesměs ojedinělými výraznými osobnostmi a nedalo se o nich mluvit jako o módní vlně. Něco jako vlna rockových písničkářek tu však bylo v polovině devadesátých let. Trend holek s kytarou v poslední dekádě 20. století zahájila americká písničkářka Sheryl Crow, která již od svého debutu Tuesday Night Music Club (1993) velmi umně mísí rock s prvky country a bluegrassu. Vlajkovou lodí rockových písničkářek se však jednoznačně stala Kanaďanka Alanis Morissette, která začínala jako dětská hvězdička, avšak v roce 1995 svou kariéru restartovala zásadním albem Jagged Little Pill, které v čele s megahity You Oughta Know a Ironic způsobilo úplnou alanismánii. Následně se rockové písničkářky začaly rojit jako houby po dešti, avšak obvykle skončily s nálepkou "one hit wonder", jelikož pro tolik podobných typů na trhu nebylo místo. Například při vyslovení jmen Joan Osborne nebo Meredith Brooks se málokomu vybaví více písní z repertoáru než megahity One Of Us a Bitch. Na Leah Andreone si už pak dnes vzpomenou jen ti nejvěrnější fanoušci. Dokonce i jednu z nejoriginálnějších písničkářek té doby, Kanaďanku Chantal Kreviazuk zná širší publikum zejména díky coververzi country balady Johna Denvera. Vlna rockových písničkářek se navíc časově křížila s "novou pop-rockovou vlnou", přičemž v čele amerických No Doubt, švédských The Cardigans či americko-britských (a oproti zbytku této vlny tvrdších) Garbage stály charismatické zpěvačky. Vedle těchto experimentájnějších formací sólové písničkářky začaly s poctivým soft-rockem působit old-schoolově. Ženský pop-rock tak v novém miléniu potřeboval omlazení jako sůl.

Druhý singl Sk8er Boi z debutu Let Go se stal hymnou rebelujících teenagerů.

A právě s Avril v roce 2002 přišla mezi sólové pop-rockerky nová svěží energie. Její image i tvorba se totiž od samého začátku orientovala na nejvděčnější diváckou cílovku - na teenagery. K velkému překvapení však tato mladá rozpustilá Kanaďanka zaujala mnohem širší spektrum fanoušků, jakkoliv jádro tvořili právě teens. Abychom byli spravedliví, tak musíme férově dodat, že Avril nebyla jedinou vlajkovou lodí nulkového ženského pop-rocku, minimálně se o titul přetahovala s o něco starší a extravagantnější Američankou Pink, která však byla vždy šířeji žánrově rozkročena od pop-rocku přes R&B až po taneční pop. Trojici mladých rebelek roku 2002 doplnila ještě Britka Kelly Osbourne, dcera legendárního rockera Ozzyho Osbourna, která však neměla příliš dlouhý kariérní zenit. Z těchto tří "drzých holek" Avril ve svých počátcích působila nejautentičtěji, díky čemuž se stala jedním z nejvýraznějších symbolů nulkové pop-kultury. Debutové album Let Go bylo doslova nabité megahity, jelikož pilotní summerhit Complicated, hymnická vypalovačk Sk8er Boi a něžně silná balada I'm With You, kterou má tuzemské publikum spojené s osobitým podáním první stříbrné SuperStar Šárky Vaňkové, patří k úzké skupině postmileniálních singlů, které zná každý včetně báby Dymákové. O dva roky později vydaná druhotina, tvrdší a temnější Under My Skin sice nebyla už tak hitová, přesto však ve zpěvaččině kariéře představuje umělecký vrchol a "bibli ženského pop-rocku", o čemž mimo jiné svědčí největší hit z alba My Happy Ending nebo skvostná mid-tempo balada Nobody's Home, kterou podpořil neméně emotivní videoklip.

Na druhotině Under My Skin Avril přitvrdila. Vlajkovou lodí alba je druhý singl My Happy Ending.

Stylový obrat o 180° po výtečně temném Under My Skin nastal se třetím albem The Best Damn Thing, které vznikalo ve zpěvaččině š´ťastném období, kdy se provdala za Derycka Whibleyho ze Sum 41. Toto album se neslo na vlně bubblegumového pop-punku v čele s pilotním megahitem Girlfriend a Avril se díky němu ještě více než na předchozích dvou deskách orientovala na teenagerské publikum. Přestože však velká část fanoušků toto album vnímala v dobách vydání rozporuplně, s odstupem času je třeba přiznat, že zraje jako víno a zejména druhý a třetí singl, romantická balada When You're Gone a skvěle gradující vypalovačka Hot, jsou výtečné. Krize nastala až s následujícími dvěma deskami, nejdelší a baladicky utahanou Goodbye Lullaby (2011), kterou táhne filmová Alice (z Alenky v říši divů mistra fantazie Tima Burtona) společně s pilotním singlem What The Hell (rovněž bubblegum, který však na převážně melancholické nahrávce působí osvěžujícím dojmem), a vůbec nejslabší eponymní album (2013), které místy působí jako parodie na Avril. Podobně jako u většiny zpěvaček této generace tak nastal v ústup ze slávy. Avril následně onemocněla lymskou boreliózou, která znamenala kariérní pauzu.

Megahit Girlfriend ze třetího alba The Best Damn Thing odstartoval bubblegumové období.

Navázal na něj i pilotní singl What The Hell jinak převážně baladického čtvrtého alba Goodbye Lullaby.

Po vyléčení se Avril vrátila na scénu v září 2018 se singlem Head Above Water, který právě o boji s lymskou boreliózou pojednával. Stejnojmenné šesté album následovalo v únoru 2019 a právě pilotní a titulní singl udal tón, ve kterém se album nese. Stejně jako Goodbye Lullaby obsahuje převážně balady, které však díky hymnicky vzletným refrénům mají větší náboj. Fanoušci však comebackovou desku přijali rozporuplně. Ten pravý návrat pop-punkové princezny přišel až se zatím poslední řadovkou Love Sux vydanou v únoru 2022, jíž předcházelo několik featuringů zvěstujících restart kariéry zpět k rockovým kytarám, který definitivně potvrdil pilotní singl Bite Me. Přestože album místy ještě sklouzává z bubblegumu, je to vyváženo neskutečnou dávkou energie, která z nahrávky doslova prýští proudem.

Pilotní singl Bite Me ze zatím posledního alba Love Sux potvrdil návrat Avril k rockovým kytarám.

Ale vraťme se zpátky do nutlých let a období zpěvaččiny největší slávy, kdy Avril svým soundem výrazně ovlivnila ženský pop-rock, který najednou působil velmi mladě a svěže, přičemž jej přejímaly zpěvačky různorodého typu od vítězky prvního American Idolu Kelly Clarkson přes zpívající herečky Hillary Duff a Alshee Simpson až po australské sesterské duo The Veronicas. I bývalá Hannah Montana, chameleonka Miley Cyrus svou sólovou kariéru odstartovala jako pop-rockerka. V našich končinách byla ve svých počátcích čistokrevnou zástupkyní tohoto stylu Ewa Farna, která se sice později z česko-polské Avril transformovala v česko-polskou Adele, avšak nyní se ke kytarám jednorázově vrátila v titulní písni k filmu Vlny Jiřího Mádla. Ze zpěvaček mladší generace Z jsou Avril nejvíce ovlivněny finalistka druhého amerického X Factoru Bea Miller a především pak bývalá Disney princezna Olivia Rodrigo (její medailon si přečtěte zde), která pro zoomery symbolizuje totéž co Avril vždy znamenala pro mileniály.

Přestože Avril je pop-rockerka tělem i duší, má v sobě i obrovskou křehkost, což dokazují velmi citlivé balady, které se její kariérou táhnou jako červená nit. Ať už to byla jejich vlajková loď I'm With You, temnější Nobody's Home, romantická When You're Gone nebo hymnická Head Above Water, Avril do nich vždy dokázala vždy dostat neskutečné emoce, čemuž její klackovitě syrový vokál jen napomáhal.

Přestože je Avril energické šídlo, balady prostě umí.

Avril ve svých počátcích představovala protipól k popové princezně Britney Spears a stejně jako ona se stala výrazným pop-kulturním symbolem své doby. Za svou dvaadvacetiletou kariéru zažila mnohé vzestupy i pády, přesto si však vybudovala věrný fanklub, který za ní stojí v časech dobrých i zlých, o čemž jsme se ostatně mohli přesvědčit na letošním Rock for People. Určitou roli v tom samozřejmě hraje nostalgie, kterou Avril letos navíc podpořila svou první bestofkou. Nicméně pokud mohu mluvit za sebe, tak mě zajímá i její aktuální tvorba (a věřím, že mezi fanoušky nejsem jediný), což se u idolů z mladších let obvykle nestává. S albem Love Sux Avril navíc dokázala oslovit i nové mladé fanoušky, kteří se v dobách její největší slávy teprve narodili. I to dokazuje, že Avril má čtyři křížky pouze podle občanky a duší zůstává stále rozpustilou teenagerkou. Přejme jí proto k dnešnímu jubileu, aby jí tato mladistvá energie vydržela i nadále, protože být stále mlád si nepřál jen Karel Gott, ale je to sen snad každého člověka.

Závěrem ještě zbývá připomenout si ostatní singly Avril, na které výše neodkazuji:

Losing Grip (2003)