Monika Bagárová je hudební srdcařka

Letošní rok je nabitý kulatinami mladých a talentovaných zpěvaček a jednou z nich je i princezna českého R&B Monika Bagárová, která právě dnes slaví třicáté narozeniny. A jelikož je o mně známé, že jsem velkým a věrným fanouškem této nádherné bytosti s překrásnou sametovou barvou hlasu, nemohl jsem toto její významné jubileum nechat bez povšimnutí. Monika je tedy již pátou ženou, které věnuji exkluzivní medailon, v němž se pokusím vystihnout její výjimečnost v rámci české hudební scény.

Moniku jsme poprvé mohli vidět před 15 lety v první federální SuperStar, kde již na castingu ohromila porotu gospelem His Eye Is On The Sparrow.

Z těchto medailonů se postupně stal nový občasník, přičemž pokaždé bylo toto zamyšlení koncipováno trochu jinak. Tento atypický seriál zahájila vloni v srpnu úřadující Slavice Ewa Farna, u níž jsem připomínal, jakým způsobem nabourala bipolaritu českého ženského popu. Letos v březnu ji následovala vítězka jubilejní desáté SuperStar z roku 2015 Emma Drobná, u které jsem pro změnu vyzdvihoval její revoluční roli mezi vítězi tuzemských talent shows. Jen o měsíc později byla hlavní aktérkou žena, která nás před deseti lety tragicky opustila, princezna českého popu Iveta Bartošová, přičemž právě vymezení pojmu "popová princezna" se stalo leitmotivem jejího medailonu. Před necelým týdnem vstoupila do této společnosti první herečka, charismatická Tereza Ramba (dříve Voříšková), jejíž medailon byl pojat jako srovnání začátků dvou hereckých generací. Monika byla v tomto směru docela oříšek a dlouho jsem si lámal hlavu, jak její medailon pojmu. Původně mě napadlo, že budu rozebírat, jak mi Monika změnila život, což jsem ale nakonec zavrhl, jelikož si z blogu nechci dělat psychoanalýzu jako Saša Rašilov v Samotářích. Události, ke kterým kolem Moniky došlo dva měsíce zpátky, mi nakonec vnesly vítr do plachet a najednou jsem věděl, jak toto zamyšlení pojmu a že toho mám hodně na srdci, co chci říct.

Vůbec prvním Moničiným singlem byl duet Prší (2010) se slovenským zpěvákem Robem Opatovským, který se následně objevil i na debutu Shining (2011).

Když Monika začátkem května na svém Instagramu zveřejnila oznámení, že ruší svůj plánovaný velkolepý koncert v O2 areně, strhla se lavina hejtů, které vydatně podporovaly bulvární články o tom, kolik se (ne)prodalo lístků. K tomu bych řekl jedině to, že tato kauza toho mnohem víc než o Monice řekla o Čecháčcích, kteří si potřebují hojit své komplexy, k čemuž je jim krásná a zdravě sebevědomá mladá žena vděčným terčem. Ostatně přesně to vystihla autorka s nickem Hříchy společnosti na Médium.cz v tomto článku, jehož obsah podepisuji v plném rozsahu a nemám k němu co dodat. Snad jen to, že i kdyby se ty bulvární články zakládaly na pravdě, na vině by byl hlavně Leoš Mareš, který celou akci vymyslel i zorganizoval (a nepoučil se ani po obdobné situaci s dětským klaunem Michalem Nesvadbou). Monika jeho nabídku přijala v dobré víře, aby ukázala lidem, že je na prvním místě zpěvačka a až potom influencerka. Ať už to bylo jakkoliv, za takovou banalitu si Monika tu masivní vlnu hejtu nezasloužila, protože zrušených koncertů už tu bylo a vždy bude plno. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Jako přelomový lze vnímat videoklip k singlu Let Me Love U (2013). Zatímco ve starších klipech byla Monika za éterickou bytost, zde poprvé prezentovala svůj ženský sex-appeal.    

Celá tato kauza mě však přivedla k zamyšlení, jak je to vlastně s žánrem R&B v Česku, jelikož mám pocit, že u nás tento styl pořád tak úplně nezdomácněl. Jsou tu navíc dva zajímavé paradoxy. Tím prvním je diametrálně odlišná pozice na sousedním Slovensku, kde R&B naopak mnohem více zapustilo kořeny. Ten druhý je fakt, že příbuzný žánr hiphop si naopak u nás našel velkou základnu, jakkoliv už dávno není tak pravověrný jako za dob PSH nebo komerčnějšího Chaozzu a mnohdy se v podání všech těch Calinů kříží s tanečním popem. Zrovna tak funky v Česku zdomácnělo (viz. J.A.R., Monkey Business), jakkoliv to je především zásluhou osobnosti Romana Holého. Když se ohlédnu do historie, tak už na přelomu milénia se zpěvačky jako Dasha nebo Alice Konečná pokoušely o R&B, dnes je obě však více známe jako muzikálové divy. Prvky R&B najdeme i u kdysi velmi populárního dívčího tria Black Milk, ale to byly opravdu jen prvky, pořád to byl na první místě teen pop, přičemž totéž v bledě modrém platí i o sólové tvorbě jejich nejúspěšnější členky Terezy Kerndlové. Zhruba v téže době vznikla skupina Navigators, která sice rovněž mísila více stylů (R&B propojovala se soulem, funky a hiphopem), ale k pravověrné černé hudbě měla mnohem blíž. I přes zahraniční úspěch, kdy ji jako jednu z mála tuzemským kapel zařádila do playlistu MTV Europe, u nás se pohybovala na okraji mainstreamu. Za průkopníka R&B u nás byl jednu dobu považován bronzový finalista první české SuperStar Sámer Issa, i když jeho styl byl z dnešního pohledu spíše urban pop, měl tehdy slušně našlápnuto, což si pokazil svým mediálním vystupováním a nezřízeným životním stylem. Jeho ženským protějškem byla zpěvačka jihoafrického původu Victoria, jejíž cover-verze evergreenu Hotel California od The Eagles svého času slušně rotovala v rádiovém éteru. Nedávno však přišla tragická zpráva, že Victorii zastřelil její vlastní manžel. I mezi počiny českých superstáristek najdeme vedle těch, které si z R&B braly jenom prvky (Martina Balogová, Janika Kolářová) jedno čistě R&B album, které měla na kontě mladičká finalistka třetí SuperStar Soňa Pavelková, jejíž debut S'n¨¨¨'P (2007) byl i přes produkční nedokonalost (jelikož byl natočen u malého nezávislého labelu) oduševnělým počinem. Tato charismatická zpěvačka si však následně dala delší hudební pauzu a na scénu se po dlouhých letech vrátila jako Sonia Polak, avšak registrují ji spíše hudební fajnšmekři.    

Zatím největším Moničiným hitem je balada Vysněná, kterou věnovala své milované dceři Rumince a která byla předzvěstí třetího alba Silnější (2022).

Monika je tak v současnosti jedním z mála českých interpretů, kteří nesou prapor víceméně čistého R&B (společně s ní je nejviditelnější zástupkyní zpěvačko-rapperka Annet X, která R&B kříží s hiphopem). Pravda, Moničin expřítel Ben Cristovao má rovněž některé songy ve vyloženě černém rytmu, ale pořád je to jen část jeho repertoáru vedle vysloveně tanečních hymen jako Bomby nebo Sweet Chili a občasných výletů do pop-rocku či rocku. Tento hudební pragmatismus po Benovi převzaly i další dívčí idoly jako Adam Mišík nebo Sofian Medjmedj, z žen se do této party řadí především úřadující držitelka Anděla za zpěvačku roku Pam Rabbit (u níž to však mnohem víc drží pohromadě, viz. můj report z letošního Rock For People). Ačkoliv tento přístup nese své ovoce, mně je rozhodně sympatičtější Moničina zásadovost, kdy se pravověrně drží jednoho žánru. To ovšem neznamená, že by z R&B ranku nikdy nevykročila, ovšem obvykle to není nijak nárazové vykročení. Nejčastěji se jedná o latino (jak klasické, viz. podle mě vůbec nejlepší Moničina píseň Vem Meu Amor z debutu Shining, i to popovější jako píseň Nezávislá z aktuálního alba Silnější nebo nealbový singl Khelala), popové balady (Moničin největší hit Vysněná, který je oslavou mateřství a Monika jej věnovala své milované dceři Rumince, nebo další balada Už nikdy z alba Silnější), čistý pop (singl Little Piece Of Heaven natočený pro japonský trh) nebo v nejkrajnějším případě taneční pop (singl Never Had, který nejvíce vykvetl v kapelové verzi na druhém albu Flashback z roku 2017). Zajímavostí je rovněž fakt, že jak na Shining, tak na Silnější jsou dříve vydané singly spíše popové (slaďák Ve dvou z pohádky Zdeňka Trošky Čertova nevěsta nebo zmíněná Vysněná) nebo kompromisní  (pilotní singl debutu Tanečnice nebo duety Prší s Robem Opatovským, Karma s Tomim Popovičem a Něco víc s Benem), v těch později vydaných je to naopak pravá Monika, což se týká z debutu středně rychlého tracku Movin' On a zejména nádherné klavírní balady Hřích a ze Silnější duetu Nečekám se slovenským rapperem P.A.T. či v zatím posledního Moničina vydaného singlu, R&B baladě Plán.

Aktuální singl, R&B balada Plán je jednou z Moničiných nejosobnějších písní jelikož ji věnovala svému současnému příteli Leovi.

Určitý kontrast můžeme pozorovat i u duetů, jejichž je Monika součástí. Zatímco v Česku, když z rovnice vyjmeme její kamarády ze SuperStar (kromě Bena jsou to Jan Bendig a Markéta Konvičková) a sestru Natálii Bagárovou alias Natalii, natočila Monika duety s žánrově diametrálně odlišnými interprety od indie-rockových Airfare až po teenpopovou Slzu, na Slovensku více nachází žánrově spřízněné duše, jakými jsou Anita Soul, Igor Kmeťo, Tomi Popovič (btw. producent alba Silnější) nebo nejnověji zpěvačka Ronie, případně s interprety, kteří se pohybují na pomezí popu a R&B (Robo Opatovský, Dominika Mirgová), nebo s rappery (Ego, Majk Spirit, Vladis, Kali, P.A.T.). Duetů se Slováky Monika natočila za svou patnáctiletou kariéru řádově víc, což potvrzuje její vlastní slova, že Slováci mají R&B mnohem víc v krvi. A vzhledem k tomu, že Monika vzešla z první federální SuperStar, která byla ze všech nejvíc československá, můžeme o ní prohlásit, že byla symbolem tohoto silného ročníku (a to i přesto, že vítěz Martin Chodúr a jeho vyzyvatel Miro Šmajda mají jednoho rodiče opačné národnosti, tzn. jsou Čechoslováci), jelikož Monika je sice papírově Češka, její hudební srdce však patří spíše na Slovensko.

Monika byla za svou patnáctiletou kariéru součástí mnoha duetů. Zatímco však na Slovensku nachází žánrově spřízněné duše, jakou je například Anita Soul,...

...v Česku nazpívala duety nejen se svými kamarády ze SuperStar, jakými jsou Markéta Konvičková...  

...nebo Jan Bendig, ale i s interprety z odlišných žánrových ranků.

S tím úzce souvisí i titulek článku, který ani v nejmenším není mlácením prázdné slámy. Monika je opravdu hudební srdcařka, což se netýká jen jejího přístupu k hudbě, ale i jejího zpěvu, který je mimořádně niterný. Přestože nemá největší hlas na světě, její jemnohlas vyzařuje obrovské vnitřní teplo, což svého času brilantně vystihl Karel Gott, který byl Moničiným velkým fanouškem. Už samotný fakt, že král českého popu, který celý život vládnul kantilénovým velkohlasem, se dokázal takto nadchnout pro zpěvačku diametrálně odlišného ražení, je pro Moniku obrovské vyznamenání. Ani to, že se Monika věnuje i jiným oblastem, jako je móda, reklama či v posledních letech přírodní kosmetika (značka Rumyia Cosmetics, k jejímuž vytvoření ji inspirovalo narození Ruminky), její srdcařství ani v nejmenším nesnižuje, jelikož právě díky tomu si může hudbu dělat opravdu po svém a nepodřizovat se za každou cenu pomíjivým trendům. Na O2 arenu to nejspíš nikdy stačit nebude (ovšem znovu opakuji, že to byl především Marešův pošetilý nápad), ale kdo říká, že klubové koncerty jsou méněcenné? Já osobně je mám radši, jelikož jsou kontaktnější a osobnější. A v klubu s MB Bandem za zády si Moniku vždy maximálně užívám, jelikož její láska k hudbě (ale i k rodině a fanouškům) je pokaždé cítit na míle daleko.

Karel Gott měl pro Moniku velkou slabost už od SuperStar, kde hostoval jako hvězdný kouč.

Monice k jejímu významnému jubileu za všechny fanoušky i za všechny srdcaře přeji, aby nadále zůstala sama sebou a hudbu dělala tak, jak ji cítí, a aby se nenechala se rozhodit škarohlídy, jelikož být sám sebou je v dnešní době plné přetvářky a prospěchářství cennější než cokoliv jiného na světě.

Zdroj: Youtube, Foto: TV Nova / TV Markíza, Česká televize, Instagram, © Tereza Pall, Ruka Hore