Iveta vs. Málo mě znáš: Dva různé úhly pohledu na Ivetu Bartošovou

Včera se na platformě Voyo objevil závěrečný třetí díl třetí série devítidílného seriálu Iveta, rozděleného do tří minisérií a pojednávajícího o bouřlivém životě české popové princezny Ivety Bartošové (glosu o její ojedinělé pozici v historii české pop music vydanou ke smutnému desátému výročí její tragické smrti si přečtěte zde). Kruh se tím pádem uzavřel a tento na tuzemské poměry v mnohém výjimečný projekt, za kterým stojí režisér a scénárista Michal Samir, je tak konečně kompletní. Jako speciální bonus vyšel minulý měsíc na Voyo i třídílný dokument Málo mě znáš, který nabídl pohledy několika různorodých osobností na život i kariéru Bartošové. Máme tak před sebou dva projekty, které nabízí konfrontaci úhlů pohledu na jednu z nejoblíbenějších zpěvaček v historii české pop music. Rozhodl jsem se proto všechny tři série i bonusový dokument podrobit makrorecenzi podobné průletu hexalogií Básníků.

Iveta - 1. série (2022)

První tři díly zachycují zpěvaččiny začátky od soutěže Mladá píseň Jihlava přes kariérní start v duu s Petrem Sepéšim v televizním pořadu Sejdeme se na výsluní až po Sepéšiho tragickou smrt. Tato série mimoděk působí jako nadčasová sonda do showbyznysu, jelikož tím, kdo se v Jihlavě umístil, byl Sepéši, zatímco Bartošová získala jen cenu útěchy, z čehož lze vyčíst krátkozraký pragmatismus, kdy producenti preferují mužské zpěváky (společně se Sepéšim tehdy v Jihlavě soutěžil i Pavol Habera, který skončil třetí), jelikož je považují za prodejnější materiál. Později pak sledujeme, jak Iveta Petra v rámci dua talentem i charismatem absolutně válcuje. Před Annou Fialovou ležel nelehký úkol převtělit se do zpěvačky, kterou znal celý národ, zvlášť  když fyziognomicky si nejsou stoprocentně podobné (Iveta byla i přes životní těžkosti usměvavé sluníčko, zatímco Fialová má permanentně smutný výraz), zvládla to však rozhodně se ctí. Trochu víc zde však vyniká představitel Petra Vojtěch Vodochodský, v jehož podání je Sepéši velmi rozporuplná postava. Z představitelů Ivetiny rodiny exceluje především Miroslav Hanuš jako otec Bartoš. Alena Mihulová jako matka Bartošová a Eliška Křenková jako sestra Ivana mu zdatně sekundují. Z dalších herců je třeba zmínit Igora Chmelu jako producenta Vlastimila Krejzu, Janu Bouškovou jako učitelku zpěvu Mogarovičovou a v neposlední řadě i Ondřeje Gregora Brzhobohatého, který se doslova převtělil do Ladislava Štaidla (jakkoliv v této sérii nemá tolik prostoru jako v té následující). Trochu tajemně působí vedlejší linka s mladým odvedencem Karlem Bláhou (Daniel Kadlec), který i přestože má přítelkyni (a později manželku) Anežku (Patrície Pagáčová), je zamilován do Ivety a její fotku má (společně s tou Anežčinou) na vojně nad kavalcem. Přestože si mnozí diváci od začátku lámali hlavu, jaký má tato linie význam, já jsem ji od začátku chápal tak, že Karel má být ukázkou mužského fanouška nejen Ivety, ale jakékoliv zpěvačky, pro kterého je to guilty pleasure a na veřejnosti se k tomu nehlásí. První série se vyznačuje prací s barvou obrazu s nasládle růžovým podtónem a právě tato stylizace dodává Ivetě více filmový než televizní feeling. Jedinou věc, kterou této sérii můžeme vytknout je fakt, že se toho o Ivetě příliš mnoho nedozvíme. Jsou tu sice i náznaky jejích budoucích problémů s alkoholem (když ji vesnický strejc dává na zábavě ochutnat víno) i s psychickou labilitou (její nekonečný smutek poté, co se v Jihlavě neumístila), s odchodem do Prahy se více do popředí dostává Petr. V úplném závěru pak dochází k nepřesnosti, kdy Štaidl volá Ivetě, že by si ji rád vzal pod křídla a přehrává jí letimotiv balady Málo mě zná, přičemž je v titulku psáno, že se to odehrává v roce 1988, kdy už Iveta reálně měla pod Štaidlovým vedení venku debut I.B. (1987) a pracovala na druhotině Blízko nás (1989). Avšak u podobných zfilmovaných biografií není faktografická přesnost vždy důležitá (viz. Bohemian Rhapsody). Každopádně je první série více než nadprůměrným úvodem celého seriálu. 

Hodnocení DJ Vlada: 8/10

Iveta - 2. série (2023)

Druhá série, která byla uvedena vloni, nás přenesla do devadesátých let, tedy do období, které bylo pro Ivetu velmi turbulentní. Série jejích vítězství ve Zlatém Slavíku z let 1986, 1990 a 1991 byla v úvodu shrnuta v kostce a poté už sledujeme Ivetu v době vydání čtvrtého sólového alba Natur (1991), ke kterému společně se Štaidlem připravují turné. A právě Štaidl se stává ústředním mužem této série, přičemž Brzobohatý zde předvádí obdivuhodný herecký koncert, jaký u něj dosud nebyl k vidění, jelikož v dosavadních rolích hrál obvykle sám sebe. V jeho podání je Štaidl cílevědomý muž a tvrdý pragmatik, ale zároveň sebestředný snob, což se nejlépe ukáže při návštěvě Ivetiných rodičů, kdy jimi skrytě pohrdá. Fialová zde má oproti první sérii více prostoru rozehrát Ivetinu labilitu, zvláště pak ve druhém dílu, jehož středobodem je únos Romanem Třískou (Miloslav König). Výraznou postavou druhé série je smyšlený bodyguard Luboš, kterému slovenský herec Ján Jackuliak dodal správnou dávku cynismu i úlisnosti. Další smyšlenou postavou je Ivetina kamarádka a novinářka Gabi (Zuzana Zlatohlávková), která však zásadní prostor dostává až v následující sérii. Trefou do černého bylo obsazení vycházející herecké hvězdy Oskara Hese do role Rudolfa Hrušínského nejmladšího, přičemž do sebe zapadla nejen fyziognomická podobnost, ale Hes (zejména ve scéně v čínské restauraci) zaperlil i skvělými hláškami. Dalším hláškařem je pak Saša Rašilov, který legendárního skladatele Karla Svobodu představil jako pohodářského bohéma. Nejméně sedla podobnost multitalentovaného Ondřeje Rumla s Karlem Gottem, nicméně chápu, že Gotta musí hrát zpěvák a navíc má v seriálu jen krátkou epizodu. V rodinných scénách opět nejvíc exceluje Miroslav Hanuš, u kterého je zajímavý kontrast v tom, že na jednu stranu je to zemitý Moravák, který se rád napije (a když je mu to upíráno, dokáže být agresivní), avšak u své důvěřivé dcery vidí sklony k alkoholismu nerad. Druhá série jako celek je ze všech tou nejrozporuplnější. Práce s barvami je tu ještě výraznější než v první sérii, avšak všeho moc škodí a místy se z toho stává psychedelický cirkus, který se zejména ve druhém dílu ve scéně z únosu netýká jen obrazu. Je tu i výrazná dějová nelogičnost, když Iveta už má tři Slavíky, avšak pořád sní o vystoupení s Gottem v Lucerně (reálně se ono vystoupení, v němž Štaidl přivezl Gottovi Ivetu jako dárek, odehrálo už v osmdesátých letech a kromě duetu Smím dál měli společně ještě svižnější duet Nesmí se stát, který najdeme na albu Blízko nás). Přesto má však druhá série podstatný význam jako důležitá spojnice, která nám lépe pomáhá pochopit Ivetinu duši a tím pádem i její celoživotní utrpení, kdy místo vysněné velké lásky dostávala jen polocity.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10

Iveta - 3. série (2024)

Závěrečná řada byla pro Samirův štáb po mnoha stránkách tou nejtěžší. Oproti druhé řadě se totiž přesouváme v čase o rovných 13 let do posledního a nejsmutnějšího období zpěvaččina života, kdy už Iveta dávno nebyla popová princezna a její alkoholismus se stále stupňoval, čehož zneužíval bulvár v čele s tehdejším bulvárním guru a současným starostou Řeporyjí Pavlem Novotným, který je v této řadě za hlavního záporáka, přičemž jeho představitel Filip Rajmont vytvořil natolik věrnou kopii, že by si za tento výkon zasloužil minimálně Českého lva. Parádní výkon předvedl i David Prachař v roli Ivetina posledního manžela Josefa Rychtáře, který je zde naopak pojat výrazně kladněji než jak je vnímán veřejností. Rychtář zde není za tyrana, ale spíše za ochránce a je zde názorně ukázáno, jak nelehký je život s alkoholikem. Další výraznou postavu posledních let Ivetina života Zdeňka Macuru ztvárnil frontman kapely Kryštof Richard Krajčo, který na postavě tohoto podivína opět dokazuje svou uměleckou všestrannost. Výrazný prostor v této sérii dostává novinářka Gabi, ve které se pere konflikt mezi profesionalitou a lidskostí, přičemž herečka slovenského původu Zuzana Zlatohlávková dokáže své pocity velmi minimalisticky vyjádřit zejména ve scénách rozhovorů s Novotným. Gabina zásadní konkurentka, dravější novinářka Simona je pak rolí víceméně epizodní, pročež se v ní její představitelka Jana Stryková nemá šanci příliš herecky ukázat. K zajímavému vyvrcholení dochází u manželů Bláhových, přičemž Karel nad Ivetou nejprve láme hůl, aby si pak s Anežkou předpláceli exkluzivní obsah videa na stránkách Blesku, v němž Rychtář jede zachránit Ivetu do Itálie, a v závěrečném díle je konečně objasněn důvod existence tohoto tajemného manželského páru. Hlavním mužem této série překvapivě není Rychtář, ale Ivetin syn Artur, jehož představitel Karel Šimek byl vybrán především kvůli fyziognomické podobnosti, místy úplně neartikuluje, ale jak se říká "na amatéra dobrý". Záměrně na konec jsem si nechal Annu Fialovou, která s každou další sérií zrála jako víno a v poslední třetině předvedla absolutní vrchol, Ivetě v závěrečné fázi jejího života dodala neuvěřitelnou syrovost, avšak prokříženou se zpěvaččinou extrémní křehkostí a labilitou. Oproti předchozím dvěma sériím jer zde mnohem střídmější práce s barvou obrazu, avšak filmový feeling neztrácí zejména díky záběrům na detaily obličeje. Rovněž musím pochválit práci se stárnutím postav, které v rámci českého seriálu má Iveta nejlepší od dob Cirkusu Humberto (1988) Františka Filipa (vzpomeňme například, jak bylo stárnutí postav odfláknuto v retro-seriálu Vyprávěj). Třetí série je zcela neoddiskutovatelným vrcholem tohoto tři roky natáčeného i vysílaného maratonu, což vůbec nesouvisí s tím, že toto období máme v živé paměti.

Hodnocení DJ Vlada: 9/10

Málo mě znáš (2024)   

Bonusový dokument, který měl na Voyo premiéru v dubnu a Nova jej odvysílala po skončení prvních dvou sérií Ivety, nabídl oproti seriálu zcela odlišný úhel pohledu. Zatímco Iveta byla kombinací faktů a mírné fikce, Málo mě znáš bylo souborem názorů reálných osobností z různých koutů showbyznysu. Na jedné straně zde vypovídaly ženy, které měly k Ivetě různým způsobem blízko, konkrétně moderátorky Tereza Pergnerová a Lenka Hornová, zpěvačky Bára Basiková a Lucie Vondráčková a vdova po Karlu Svobodovi Vendula Pizingerová. Tyto dámy nabízejí především obrovskou dávku empatie nad zpěvaččiným životem a v závěru jsme se od některých z nich dočkali poměrně ostrých odsudků bulvárního honu. Například Pergnerová zde polopatě míří na konkrétního člověka, kterého myslím nemusím jmenovat. Basiková pro změnu vzpomíná na svou bezprostřední reakci, když jí po Ivetině sebevraždě volala jistá novinářka s otázkou, co na to říká, pročež ji odpálkovala slovy "To si děláte p**el?!" Ještě pozitivnější pohled nabízí vybraní fanoušci Martin Braun, Martin Hájek a Jan Sekera, od nichž jsme slyšeli zejména vzpomínky na svou Ivetománii. Opačnou a kritičtější stranu reprezentují hudební publicisté Pavel Klusák a Jaroslav Špulák, z nichž zejména prvně jmenovaný pohlíží na tzv. "normalizační pop music" skrze prsty, avšak v závěru i on uznal, že je jako hudební kritici udělali chybu, že je Bartošová nezajímala. Zlatou střední cestou jsou diskžokej a předlistopadový publicista Miloš Skalka a bývalý ředitel české pobočky EMI Vladimír Kočandrle, který je mimo jiné producentem a autorem většiny textů (a částečně i hudby) na zpěvaččině vrcholném albu Ve jménu lásky (1998). Samostatnou kapitolou je feministická novinářka Aneta Martínková, která se zamýšlí nad podřízenou pozicí ženy v showbyznysu, zvláště ve vztahu ke starším mužským producentům, přičemž použila srovnání s dalšími světovými hvězdami jako Whitney Houston, Britney Spears nebo Amy Winehouse. Socioložka Irena Reifová pro změnu řeší zpěvaččinu ztrátu důstojnosti na konci života, kterou zavinil bulvár. Nechybí ani vzpomínky blízkých spolupracovníků, konkrétně fotografa Miloše Schmiedbergera a vizážistky Ludmily Štinglové. Svým pohledem přispěl i syn Artur Štaidl, který má díky bulvárním článkům o své matce hořké vzpomínky na dětství a dospívání. Z průniku výpovědí tak paradoxně vyplývá velmi podobné vykreslení zpěvaččiny osobnosti, jaké nabídl seriál - jako křehké bytosti z jiného světa, která měla talent od Pánaboha, ale pro drsný svět showbyznysu byla snadnou kořistí. Velmi osvěžujícím dojmem působí archivní záběry z televizních pořadů od Sejdeme se na výsluní přes někdejší novácký diskusní pořad Proč? až po "laskavý bulvár" Prásk! Málo ně znáš není v oblasti dokumentů nijak zvlášť výjimečné dílo, spíš se jedná o dokument televizního typu, ale jako doplněk k seriálu, který nám pomáhá lépe pochopit komplikovanou osobnost Ivety Bartošové, funguje více než naprůměrně.

Hodnocení DJ Vlada: 8,5/10

Díky těmto dvěma projektům tak máme velmi detailní představu o životě Bartošové včetně všech jejích vzestupů a pádů. Co se ovšem seriálu i dokumentu podařilo, to je odbulvarizování české popové princezny. Někteří diváci sice tvrdí, že by nejmoudřejší bylo nechat Ivetu spát. Přestože na tom je kus pravdy, právě kvůli zbavení bulvárního odéru měl jak seriál, tak i dokument obrovský smysl.

Tento článek zároveň vychází i na webu Kritiky.cz.

Foto: © TV Nova / Voyo.cz