Dabing českých herců českými herci

Česko je dabingovou velmocí, jména jako František Filipovský nebo Miroslav Moravec mluví za vše. Jen v málokteré zahraniční zemi běží na televizních obrazovkách zahraniční filmy a seriály s dabingem místo titulků. Častokrát se však stává, že svým vlastním hlasem nemluví ani čeští (případně slovenští) herci v českých filmech a seriálech. Pojďme si připomenout ty nejznámější situace z historie české kinematografie, kdy si o některém tuzemském herci můžeme říct, že jeho tvář má cizí hlas.

Mnohdy se tak stává u herců mladých, začínajících a nezkušených. Učebnicovým příkladem může být  například nejpůvabnější filmová lolitka sedmdesátých let Jaroslava Schallerová ve své první a životní roli v surrealistickém hororu Valerie a týden divů (1970) Jaromila Jireše, ve kterém ztvárnila titulní roli. Hlas jí tehdy propůjčila Slávka Hozová, později známá jako manželka chemikáře Ječmena (Josef Somr) z Básníků. A v tomto filmu nebyla Schallerová jedinou předabovanou herečkou, jelikož Petru Kopřivovi, představiteli Orlíka, propůjčil hlas řádově známější herec - Josef Abrhám. V dalších svých filmových rolích (My ztracený holky, Láska, Třicet panen a Pythagoras) se už Schallerová mluvila sama, pouze v posledně jmenovaném za ni zpívala Jitka Molavcová a opět předabovaná byla ve slovensko-českém televizním filmu Iba láska (1975), ve kterém jejími ústy promlouvala Hana Maciuchová. 

V sedmdesátých letech nemluvil svým hlasem nejen princ Pavel Trávníček, ale i krásné herečky jako Jaroslava Schallerová nebo Marie Horáková (dnes Míková).

Známějším případem je Pavel Trávníček, kterého v jeho průlomové a nejslavnější roli prince z legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973) předaboval Petr Svojtka (+35), později známý především z role psychiatra z Arabely (1980), jelikož režiséru Václavu Vorlíčkovi vadil Trávníčkův výrazný brněnský přízvuk. Paradoxem je, že  pozdějších letech se Trávníček stal jedním z nejvyhledávanějších dabérů, vzpomeňme například na jeho nezapomenutelného "Hawkeyho" Pierce (Alan Alda) z kultovního komediálního seriálu M*A*S*H (1972 - 1983). K předabování jedné z hlavních rolí sáhl Vorlíček i ve svých dalších filmových pohádkách Jak se budí princezny (1977) a Princ a Večernice (1979). Představitelka Růženky Marie Horáková (dnes Míková) tak promlouvá hlasem Nadi Konvalinkové a slovenský herec Juraj Ďurdiak alias princ Velen byl stejně jako Trávníček v Popelce předabován Svojtkou.

A když ještě zůstaneme u Vorlíčkových filmů, tak jeden herec v nich měl svého dvorního dabéra. Oldřich Velen měl natolik silný brněnský akcent, že mu ve filmech a seriálech Václava Vorlíčka pravidelně propůjčoval hlas Lubor Tokoš, nejen ve výše zmíněných Jak se budí princezny a Arabele, ale i ve fantasy komediích Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) a Což takhle dát si špenát (1976). Naopak reálný Velenův hlas můžeme slyšet v klasických komediích scénáristického tandemu Svěrák - Smoljak Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a Marečku, podejte mi pero! (1976) (obojí v režii Oldřicha Lipského) a v neposlední řadě i v jeho životní roli v seriálu Slovácko sa nesúdí (1975 - 1984).

Oldřich Velen a Lubor Tokoš vystupovali ve filmech a seriálech Václava Vorlíčka jako jeden muž.

´Právě v Arabele bylo hned několik postav předabováno a to i včetně samotné titulní role. Princeznu Arabelu měla původně hrát Libuše Šafránková, která však onemocněla a natáčení kvůli německé koprodukci nemohlo být odloženo, tudíž byla obsazena slovenská herečka Jana Nagyová (dnes Pulm), sestra slovenského zpěváka a Zlatého slavíka z roku 1985 Petra Nagye. Šafránková se k Arabele nakonec vrátila a předabovala ji na postsynchronech. V pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek (1993) pak Arabelu kompletně převzala mladší sestra Šafránkové Miroslava. Na postsynchrony se naopak kvůli úrazu nemohla dostavit představitelka čarodějnice Jana Andresíková, z jejíchž úst tak v seriálu zní hlas Jany Dítětové. Předabovaná byla rovněž Luba Skořepová, která hrála ježibabu z perníkové chaloupky (bohužel se mi však nepodařilo nikde zjistit, která herečka ji mluvila). Ve zmíněném pokračování již slyšíme opravdové hlasy obou hereček. Zapomenout nemůžeme ani na Václava Lohniského, který hrál zloděje Fouska a postsynchronů se nedožil, pročež jej předaboval Jiří Bruder.

Samostatnou kapitolou jsou předabovaní slovenští herci v českém filmu. Mnozí z těch nejznámějších jako Milan Lasica, Július Satinský, Marián Labuda nebo sestry Vašáryovy se naučili tak dobře česky, že se mluvili sami, byli mezi nimi však i tací, které jsme z našich filmů pravidelně slýchali předabované. Ukázkovým příkladem byl ženský idol Michal Dočolomanský, kterému v jeho nejznámější české roli detektiva Nicka Cartera v parodické komedii Adéla ještě nevečeřela (1977) Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského propůjčil hlas loˇňský jubilant František Němec (jeho portrét si přečtěte zde) a jako hrabě Teleke z Tölökö v Tajemství hradu v Karpatech (1981) od téhož tvůrčího týmu mluvil jeho ústy nedávno zesnulý ex-principál Karlínského divadla Ladislav Županič. K opakovanému spojení Dočolomanského a Němce došlo o čtvrtstoletí později v černé dramedii Perníková věž (2002), v níž "Dočko" ztvárnil jednu ze svých posledních rolí, otce hlavního ´hrdiny (Jan Dolanský).    

Mnozí slovenští herci se v českém filmu mluvili sami, avšak Michal Dočolomanský, Jana Nagyová (dnes Pulm) a Zdena Studenková k nim ve svých nejznámějších rolích nepatřili. 

Podobným případem je i Zdena Studenková, jeden z největších slovenských filmových sex-symbolů, kterou čeští diváci znají především jako jednu ze tří maminek a zpěvačku Gábinu Bednářovou z rodinné "veselohry století" S tebou mě baví svět (1982) Marie Poledňákové, kde nejen, že jejími ústy zpívala Helena Vondráčková, ale zároveň ji mluvila Naďa Konvalinková (která je mezi ženami zřejmě rekordmankou v předabovávání, kromě obou již zmíněných rolí nemůžeme zapomenout na Moniku Pelcovou alias princeznu Adélku z kultovní pohádky S čerty nejsou žerty (1984) Hynka Bočana). Hlas Studenkové neslyšíme ani v lechtivých hudebních komediích Anděl s ďáblem v těle (1983) a Anděl svádí ďábla (1988) Václava Matějky, v nichž ztvárnila hlavní roli prostitutky Renáty, přičemž v prvním filmu ji hlas propůjčila Eva Hudečková a ve druhém Jarmila Švehlová. Naopak sama Studenková mluvila v roli Boženy Škvorové, manželky podnikatele Karla Škvora (Tomáš Töper) v seriálu První republika (2014 - 2018).

Když už jsem výše zmínil Básníky (průlet touto nejdelší českou filmovou sérií si přečtěte zde), tak hned dvě "Šafránek girls" byly předabovány. "Jeskyňka" Adriana Tarábková (dnes Romanová) ani nebyla profesionální herečka (přestože se mi vešla do desítky nejkrásnějších slovenských hereček) a navíc Slovenka, tudíž u ní předabování nebylo žádné překvapení (hlas jí propůjčila Miriam Chytilová). Avšak ani "Píšťalka" Eva Vejmělková (kterou kvůli třídílné muzikálové limonádě Fontána pre Zuzanu Dušana Rapoše mnozí rovněž mylně mají za Slovenku) se sama nemluvila, jelikož režiséru Dušanu Kleinovi vadil její silný ostravský akcent, a z jejích úst slyšíme signifikantní hlas Zlaty Adamovské. Ve výše zmíněné Fontáně pre Zuzanu (1985) ji pro změnu předabovala slovenská herečka Zuzana Skopálová. Naopak autentický hlas Vejmělkové můžeme slyšet v seriálu Chlapci a chlapi (1998) a dětském (dvoj)filmu a seriálu zároveň Kačenka a strašidla (1992) (druhá filmová část nesla název Kačenka a zase ta strašidla). 

Předabované "Šafránek girls" z Básníků: Adriana "Jeskyňka" Tarábková (dnes Romanová) a Eva "Píšťalka" Vejmělková k nám mluvily hlasy Miriam Chytilové a Zlaty Adamovské.

V osmdesátých letech vstoupil na české stříbrné plátno milovaný i nenáviděný fenomén, nejúspěšnější tuzemský komerční režisér posledních dekád Zdeněk Troška. Tento lidový megaloman z jihočeských Hoštic proslul dvěma proudy svého filmového repertoáru - lidovými komediemi, které reprezentovaly série Slunce, seno..., Kameňák a Babovřesky, a pohádkami. Zatímco však v prvně jmenované kategorii sázel většinou na autenticitu a i neherci se mluvili sami, u pohádek byl naopak preciznější a mnohokrát z úst (zejména začínajících) herců znějí jiné hlasy než jejich vlastní. Už v jeho první pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) titulní hrdinka a dosavadní dětská hvězda Michaela Kuklová byla předabována Sylvou Sequensovou, dcerou režiséra Jiřího Sequense. V této pohádce svým hlasem nemluví ani představitelka Sluneční paní Venuše Humheyová, z jejíchž úst jistě každý rozpozná hlas Jany Preissové. Kuklovou Troška obsadil do hlavní role i v dvojpohádce Z pekla štěstí 1-2 (1999 a 2001) a v romantickém dramatu Andělská tvář (2002), kde už se však mluvila sama. Ve Z pekla štěstí se však pro změnu sám nemluvil představitel hlavní mužské role Honzy Miroslav Šimůnek, kterého předaboval Filip Blažek, který s tím měl již zkušenost z televizní pohádky RumplCimprCampr (1997) Zdeňka Zelenky, v níž propůjčil hlas Ivanu Horovi, představiteli prince Huberta. Ani představitel nenažraného Valihracha Karel Liebl nemluvil vlastním hlasem a předaboval jej Vlastimil Zavřel (naopak Lieblův skutečný hlas můžeme slyšet v Kameňáku, kde hrál hostinského). V této pohádce byl hlas změněn i několika epizodním rolí, například z úst šenkýřky (Klára Vostárková) slyšíme dabérku kocoura Azraela ze Šmoulů Danielu Bartákovou a hlas jejího syna Lojzka (Michal Rejšek) se shoduje s hlasem Kevina (Macaulay Culkin) ze Sám doma 1-2 (1990 a 1992), což byla nejslavnější dabingová role bývalé dětské hvězdy Jana Kalouse (+39). Několik epizodních postav bylo předabováno i v další Troškově pohádce Nejkrásnější hádanka (2008). Naopak ke změně hlasu hlavní role došlo v Čertově nevěstě (2011), kde tehdy začínající herečku Evu Josefíkovou (dnes Podzimkovou) alias princeznu Štěpánku předabovala Jitka Ježková. S přibývajícími zkušenostmi už pak tato herečka svůj hlas neskrývala (viz. Probudím se včera, Vejška, pohádky Korunní princ a Princezna a půl království).

Pohádky Zdeňka Trošky byly předabované velmi často. Své o tom ví Michaela Kuklová, Miroslav Šimůnek nebo Eva Josefíková (dnes Podzimková), kteří v nich hráli hlavní role. 

V nultých a desátých letech došlo hned k několika obdobným případům, že některé mladší slovenské herečky, z nichž mnohé rovněž najdeme ve výše zmíněné desítce nejkrásnějších Slovenek, byly předabovány jen v některých rolích, avšak v dalších jejich počinech si už osvojily češtinu. Do této skupiny patří například Andrea Kerestéšová (dnes Růžičková), kterou v jejím filmovém debutu, teenagerské komedii Rafťáci (2006) Karla Janáka předabovala Andrea Elsnerová (ta se po změnu předloni dostala do desítky nejkrásnějších českých hereček), ale o tři roky později v její nejznámější roli v seriálu Vyprávěj (2009 - 2013) už mluvila sama, což bylo pochopitelné už proto, že postava Evy Dvořákové (rozené Martinákové) byla rovněž Slovenka. Elsnerová svůj něžný hlas propůjčila rovněž i sestrám Lucii a Petře Molnárovým v pohádce Tři životy (2007) Jiřího Stracha. I jedna z nejobsazovanějších Slovenek v českém filmu Kristína Svarinská nemluvila vlastním hlasem v pohádce Nejlepší přítel (2017) Karla Janáka a předabovala ji Marika Šoposká. V dalších českých filmech jako 10 pravidel jak sbalit holku (2014), Teroristka (2019) nebo Srdce na dlani (2022) už hlas Svarinské slyšíme v originálním znění. I další často obsazovaná Slovenka, zrzka Vica Kerekes měla svou dvorní dabérku Hanu Kusnejrovou v pohádkách Dešťová víla (2010) a Anděl Páně 2 (2016) a historickém dramatu 7 dní hříchů (2012), zatímco v mnoha jiných filmech (Muži v naději, Příběh Kmotra, Křídla Vánoc, Něžné vlny) ji nepotřebovala.

Mladé slovenské herečky Andrea Kerestéšová (dnes Růžičková), Vica Kerekes nebo Kristína Svarinská byly předabovány pouze někdy.

Tak to by byl letmý průlet případy, kdy se čeští a slovenští herci ve filmu sami nemluvili. Na mnohé předabované jsem jistě zapomněl nebo jen pouze nezmínil (jeden takový případ za všechny je modelka Simona Krainová, které v Kamarádovi do deště 2: Příběhu z Brooklynu (1992) Jaroslava Soukupa propůjčila hlas Ljuba Krbová). Pokud byste měli nějaké další nápady, kdy má tvář herce cizí hlas, diskuse je otevřená a můžete do ní své tipy libovolně uvádět.

Tento článek zároveň vychází i na webu Kritiky.cz.

Zdroj: Wikipedie, CSFD, filmovyprehled.cz; Foto: © Filmové studio Barrandov, Česká televize, Bontonfilm, Falcon, Divadlo na Vinohradech